Jsou česká města revanšistická? Úvaha o povaze punitivního urbanismu v ČR

Přibližně od osmdesátých let dochází ve světové ekonomice k řadě změn, kte­ré se zcela zásadním způsobem odrážejí ve městech. Americký geograf Neil Smith v tomto duchu mluví o tzv. nové urbánní strategii. Novým způsobem jsou v rámci jednotlivých měst formulovány vztahy mezi kapitálem a státem, sociální repro­dukcí a sociální kontrolou. Jedním z projevů této proměny je i etablování tzv. punitivního urbanismu, tj. sady různorodých rep­resivních nástrojů (např. represivních vyhlášek) využívaných ke správě města. S pádem železné opony, demokratizací společnosti a zapojením do globálního ekonomického systému se nová urbánní strategie a s ní spo­jený punitivní urbanismus samozřejmě začaly projevovat i v českých měs­tech. Cílem této kapitoly je proto diagnostikovat povahu punitivního urbanismu v českých městech. Hlavní argument kapitoly je, zjednodušeně řečeno, že v českých městech „revanšismus“ typický pro západní města nikdy nenastal. Nová urbánní strategie zde sice vykazuje některé společně rysy (např. represivní vyhlášky), které zmínil Smith, ale načasování, okolnosti a povaha jsou specifické, dané spe­cifickou postsocialistickou historickou zkušeností. Konkrétně řečeno, český punitivní urbanismus je typický pro svou (1) specifickou koexistenci puni­tivity a sociálního státu, (2) tím, že vzešel jako nástroj v době ekonomické konjunktury, nikoliv recese, (3) stal se, stejně tak jako narativ o jeho užití, instrumentálním populistickým nástrojem v boji o voliče spíše z nižších tříd, (4) je odrazem postsocialistického „étosu privatismu“, který některé urbán­ní procesy zrychluje a zintenzivňuje.