Opuštění městského způsobu života? Analýza vybraných aspektů migrace na venkov

Výzkum životního stylu obyvatel měst a venkova představuje klasické téma sociálněvědního výzkumu. Jako příklady můžeme uvést Töniessův koncept Gesellschaft – Gemeinschaft, Simmelovu blazeovanost velkoměstského života či Durkheimovo rozdělení mechanické a organické solidarity. Dominantními migračními směry minulých století bylo masivní stěhování do měst, vystřídané v posledních letech stabilizací prostorových vzorců rozmístění obyvatelstva. Přes určité dlouhodobé přibližování městského a venkovského prostředí stále v obou typech existují podstatné rozdíly v životních stylech a fungování každodennosti . Tzv. kontraurbanizace – stěhování lidí z měst na vzdálený venkov, tj. mimo blízké zázemí měst – byla studována především v západních zemích, kde je jí věnována pozornost od 70. let 20. století. Méně prostoru bylo této formě rezidenční dekoncentrace věnováno v postkomunistických zemích. Tento text si klade za cíl přispět k poznání fenoménu kontraurbanizace v České republice, a to pomocí rozboru motivací, faktorů a hodnot, které vedou k opuštění života ve městě a k přestěhování na vzdálený venkov. V předloženém příspěvku se zaměřujeme na percepci pozitiv a negativ obou typů prostředí, tj. městského a venkovského, které jsou uplatňovány při přestěhování na venkov. Prezentované poznatky vycházejí z terénních výzkumů prováděných ve zvolených venkovských územích v letech 2010 – 2011.