Vydáno: 27. 6. 2022
Ostatní

Jaroslava Pospíšilová je členkou týmu, který se již od minulého roku věnuje zkoumání korupce v Česku. Výzkumný projekt vzniká v úzké spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti a jeho hlavním cílem je vytvoření strategie boje proti korupci. Výzkum probíhá formou rozhovorů s experty v dané oblasti, zároveň vznikl i dotazník rozesílaný lidem pohybujícím se v daném sektoru, kteří měli šanci se s korupcí setkat. Celý projekt vede Kristýna Bašná.

V anotaci projektu uvádíte, že se jedná o projekt, který v rámci českého výzkumu ještě nebyl uskutečněn. Proč se toho podle vás před vámi nikdo nechopil? Co je největší nástrahou celého projektu?
Korupce se většinou zkoumá z hlediska jejího vnímání, kdežto náš výzkum je zaměřený spíše na praktickou zkušenost s ní. To je samozřejmě pro výzkum obrovským úskalím, protože prevalence lidí, kteří se nějakým způsobem setkali s korupcí v populaci je velmi nízká, jsou to opravdu promile a najít je je velmi obtížné – to je asi ten hlavní důvod.

Vy sama s tímto tématem zkušenost máte? Co vás vedlo k tomu, že jste se pustila zrovna do tohoto výzkumu?
Já jsem v projektu zapojena hlavně jako metodička, nejsem specialistkou na korupci, ale s mým tématem – kvalitou demokracie, téma korupce souvisí. Proto mi přišlo zajímavé se na projektu podílet a jsem za tu příležitost ráda.

Korupci měříte v takzvaných sektorech, například ve školství. Jaké další sektory jste ještě zkoumali?
Zaměřili jsme se na šest hlavních sektorů, jeden z nich je školství, poté se zabýváme zdravotnictvím, stavebnictvím – konkrétně stavebním řízením a územním plánováním, následně sportem. Poté máme dva dost netypické sektory: exekuce – to je jedno z velmi palčivých témat české společnosti – a sektor veřejných zakázek.

V jakém z těchto sektorů je situace z korupcí nejhorší a proč to tak je?
Zatím za sebou máme první polovinu výzkumu – expertní rozhovory s odborníky v daných sektorech, podle nich se jako nejproblematičtější jeví sektor sportu, na druhém místě pak stavební řízení a územní plánování.

Je v některých z oblastí složitější určit, co ještě je korupce a co už ne? Liší se názory odborníků?
Na tohle specifikum jsme narazili zejména ve školství, kde bylo i pro odborníky těžké určit, co je korupce a co ne – někteří nám tvrdili, že v této oblasti se korupce nevyskytuje a že je natolik zregulovaná, že pro korupci není prostor. My ale korupci chápeme i jako sjednávání různých výhod, ne jen jako tu finanční. Dá se mluvit spíš o klientelismu – rodiče například tlačí na učitele a snaží si školu zavázat, sponzorovat. Tam se těžko hledá hranice a motivace rodiče.

Jsou v různých sektorech nějaké specifické druhy korupce?
Asi ne, narazili jsme spíše na dělení na drobnou a velkou korupci, v angličtině petite and grand corruption – každý sektor trpí oběma druhy, ta grand corruption je určitě závažnější, tam je ale o dost těžší najít aktéry a vyzpovídat je. Nemáme téměř šanci se k nim dostat.

V rámci projektu vznikl i dotazník rozesílaný insiderům – lidem, kteří se v daných oblastech pohybují a měli šanci se s korupcí setkat. Na co se v něm například ptáte?
Jsme na začátku sběru, původní plán byl mít jeden dotazník pro všechny sektory, jejich specifika jsou ale tak významná, že jsme museli udělat šest verzí. Otázky jsou sice pro každý sektor jiné, kostra je nicméně stejná. Hlavním bodem je, zda ti lidé mají zkušenost s korupcí, ať už osobní, nebo zprostředkovanou, jakým způsobem probíhala a co by mohlo pomoci ji potlačit.

Cílem výzkumu je mimo jiné i navrhnout určitá protikorupční opatření, je už teď nějaká představa o jejich podobě?
Na projektu pracujeme s Ministerstvem spravedlnosti, konkrétně s Oddělením boje proti korupci, to se podílelo i na rozhovorech a dotazníku. Strategie už v současnosti vzniká, budou to hlavně doporučení, která vláda může později implementovat.

Co vás ještě před začátkem výzkumu na tématu zajímalo?
Profesně mě korupce zajímá z hlediska ovlivnění kvalitní demokracie. V té ideální by se vyskytovat neměla. Je to podle mě zajímavý společenský fenomén, který stojí za to studovat.

Téma je celkově dost ošemetné, nebojíte se, že si někoho znepřátelíte?
Samozřejmě jsme narazili na negativní reakce, myslím, že až naplno spustíme online dotazování, tak nás další čekají. Nejjednodušší je ale dotazník prostě nevyplnit, nemyslím si, že bychom byli terčem něčí naštvanosti. Je to ošemetné téma, ale velmi důležité ke zkoumání.

Sdílejte tuto stránku