Předmětem sociologicky zaměřeného projektu je podpora společenské akceptace institucionálních mechanismů vedoucích k prosazování principu rovných příležitostí pro muže a ženy ve veřejné sféře. Těžiště přínosu projektu spočívá ve zpřístupnění výsledků výzkumu cíleným skupinám uživatelů, v realizaci iniciace porozumění a společenské důvěry v tematizaci genderových otázek a v konstrukci efektivní sociální intervence do genderově organizované společenské praxe. Výstupy projektu zhodnotí vliv intervence na tematizaci tabuizovaných problémů a na proces prosazování vědecké argumentace do společenských diskurzů vztahujících se k závažným problémům života českých žen a mužů. Jde o kritické zhodnocení reálného přínosu transferu genderově podmíněných poznatků, dat a výzkumů. Výzkumná orientace aplikovaného projektu koresponduje s nutností posilovat kredibilitu a význam vědy a výzkumu pro řešení akutních a společensky naléhavých problémů současného světa.
Publikace vydané v rámci projektu (celkem 80, zobrazeno 11 - 20)
Sexuální obtěžování na pracovišti je významným problémem nejen z pohledu závažnosti možných případů, ale zejména z hlediska jeho častého výskytu a nedostatečných možností řešení.V případech sexuálního obtěžování jsou v drtivé většině oběťmi ženy a iniciátory či pachateli muži. Alarmující je fakt, že v pětině případů, je iniciátorem těžších forem sexuálního obtěžování (neverbální útoky nebo jasně sexuální návrhy a útoky) nadřízený muž.
Kapitola ukazuje výsledky kvalitativního výzkumu sexuálního obtěžování na pracovišti. Je založena z jedné části na kasuistikách - biografických vyprávěních obětí, a z druhé části na polostandardizovaných rozhovorech s personálními manažery různých českých organizací.
Kapitola se zaměřuje na odbory jako významné aktéry na trhu práce, jejichž rolí by měla být ochrana zaměstnance proti diskriminaci a pomoc při řešení případů a zejména spoluúčast (ve spolupráci se zaměstnavateli) na vytváření vhodných opatření proti výskytu obtěžování a sexuálního obtěžování v podnicích. Analýza vychází ze skupinových diskusí (focus group) se zástupci odborových svazů.
Kritická pozornost, kterou feministické badatelky věnovaly konceptu občanství, zásadním způsobem přispěla k současnému chápání tohoto pojmu a proměně politické imaginace, která jej doprovází.
Autorky zkoumají institucionální kontext, ideologie a praktiky, které utvářely občanství žen z odlišných socioekonomických, etnických a národnostních skupin v české společnosti od 40. let 20. st. Problematizují statický popis genderových vztahů v socialistických společnostech Evropy. Poukazují také na kontinuitu diskursů, praktik a institucí před a po roce 1989, čímž dokládají složitost kulturních a institucionálních změn navzdory podstatné proměně společenského a ekonomického systému.
Autorky argumentují, že uznání péče a poskytovatelů péče vyžaduje změnu paradigmatu občanství, zaměřeného na placenou práci a ideál nezávislého jedince. Překážky k dosažení genderové spravedlnosti identifikují za pomoci analýzy sociální organizace péče o děti, jako paradigmatického příkladu genderových, etnických a třídních předsudků a nerovností konstrukce sociálního občanství tak, jak je aplikováno ve většině evropských států.
Kapitola se zabývá vývojem pozice žen na trhu práce a vývojem podmínek kombinace práce a rodiny historicky od 50. let 20. století do současnosti. Argumentujeme, že vysoká zaměstnanost žen neznamená automaticky ženskou emancipaci a naplnění jejich občanských práv ve společnosti, která je založena na genderovém kontraktu s genderovým uspořádáním sféry práce a rodiny jako stojících v opozici. Kapitola je založena na analýze historických statistik, práva a dat dostupných šetření.
Ukazujeme, že přes rozšířenou představu o jedné ideologii péče v období socialismu, došlo v Československu k několika změnám v ideologi, institucionálním nastavení a praxi péče o děti. Důvody dnešní politiky a praxe péče v české společnosti (i dalších postsocialistických zemích, které jdou proti trendu poklesu podílu rodin s jedním živitelem-mužem) lze najít v historickém vývoji. Dnešní politiky a praxe péče v české společnosti posilují zneuznání péče a třídní i genderové nerovnosti.
Postoj českých institucí vůči osamělému rodičovství se v průběhu druhé poloviny 20. století významně proměňoval. K hlavním změnám došlo na úrovni veřejného a expertního diskurzu, a na úrovni sociálních politik. Kapitola popisuje tento institucionální vývoj a analyzuje hlavní problémy, se kterými se jednorodičovské rodiny v České republice v průběhu tohoto období setkávaly.
In this chapter the authors focus on the integration of foreigners into so-called ‘core’ institutions, which determine a migrant’s socioeconomic status, opportunities, and available resources. Special attention is given to the access to the social security system, to the health care system, to the education system, and last but not least to the labour market.
Facebook
X
Tweets by SociologickyNewsletter