Jedním z výstupů zmíněného titulu, jehož editory byli právě Dana Hamplová a Tomáš Katrňák, bylo například zjištění, že ve srovnání se západními zeměmi a našimi nejbližšími geografickými sousedy, jako je Německo,Slovensko, Polsko či Maďarsko, se česká vysokoškolská populace spíše odchyluje od univerzalismu nebo obecně hodnot orientovaných na toleranci a porozumění blízkým lidem. Zdá se, že si této hodnoty cení spíše lidé se středoškolským vzděláním. Podle Hamplové je však třeba brát v potaz, že se rozdílnosti ukazují zejména při bližším srovnání evropských zemí, nejedná se však o rozdíly, které by nás vyčleňovaly z Evropy. Zároveň je z dat příslušných výzkumů patrný generační konflikt, kdy je mladší generace méně smířlivá k té starší. „Češi, zvláště mladší vysokoškoláci, jsou poměrně netolerantní, protože jsou přesvědčeni o tom, že rozumí světu lépe než starší generace, které zažily komunismus, a nemají tendenci je brát vážně,“ interpretuje Hamplová sociologická data.
„Česi se mohou lišit ostatních od západeoevropských zemí, ale patříme samozřejmě do Evropy,“ potvrzuje Katrňák. Podle něj je štěpení české společnosti dané generačně, zároveň se však velice rychle mění kontext, objevují se nové technologie a nová média, kterým rozumí zejména mladší lidé. A tato změna kontextu podporuje zmíněné štěpení. Důležité je také třeba brát v vzdělanostní expanzi mezi lety 2000-2011, kdy extrémně přibylo vysokoškoláků. Proměnila se tím významným způsobem populace.
Martin Buchtík připomíná nedávný výzkum Rozděleni svobodou, který ukázal, že pro rozdělení české společnosti jsou důležité také jiné ukazatele, například kompetence, jako je znalost práce s počítačem či znalost jazyka. „To mnohem častěji umí mladí lidé, takže i proto se prohlubují rozdíly mezi generacemi. Nejdůležitějším pro členění je potom socioekonomický status,“ uvádí Buchtík.
V debatě hosté dále probírají například úlohu školství v reprodukci sociálních rozdílů. Je přitom otázkou, zda by se mohlo české školství v některých oblastech zlepšit, aby více napomáhalo společenské soudržnosti. Může napomoci směřování k více inkluzivnímu školství, pro které jsou známé zejména severské státy? Hamplová v této věci mírní nadšení následovat automaticky takové příklady. „Když mluvíme o inkluzivních, úspěšných společnostech, tak když se podívám na společnosti, které nejsou inkluzivní, a vidím Německo, Švýcarsko nebo Itálii, která prodělala za několik posledních desetiletí ohromný rozmach a má přitom velmi strukturované školství, tak si myslím, že to nutně nemusí být jediný způsob úspěchu. V české společnosti se v podstatě hovoří o zrušení osmiletých gymnázií a je otázka, jestli to bude nutně znamenat větší otevřenost. Za komunismu osmiletá gymnázia nebyla a mezigenerační přenos byl také velmi silný,“ vysvětluje.
Celý rozhovor naleznete také na webu Českého rozhlasu Vltava.
Facebook
X
Tweets by SociologickyNewsletter