Více než sto vědkyň a vědců podpořilo stávku středoškolských studentů za klima

Více než sto vědkyň a vědců podepsalo prohlášení, jehož iniciátorem je fyzikální chemik Pavel Jungwirth z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR:

„My, níže podepsaní vědci a vědkyně, podporujeme klimatickou stávku středoškolských studentů svolanou na 15. 3. 2019. Vítáme, že se apel švédské školačky Grety Thunberg, aby politici nezavírali oči před alarmujícími vědeckými fakty shrnutými v loňské zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu při OSN, rozšířil nyní i do České republiky. V situaci, kdy v produkci oxidu uhličitého na obyvatele stále patříme mezi největší světové znečišťovatele, se nemůžeme tvářit, že se nás problém změny klimatu netýká. Jsme vděčni aktivním středoškolákům za jejich výzvu politikům i nám všem, abychom neodkladně začali plnit ,domácí úkoly', vyplývající pro nás z Pařížské dohody o ochraně klimatu. Jen rychlým naplňováním konkrétních kroků, týkajících se například útlumu těžby a spalování uhlí, jakož i péče o zemědělskou půdu, lesy, vodu v krajině a dalších aspektů klimatické adaptace, se nám může podařit předat zemi dalším generacím tak, abychom stávkujícím středoškolákům a jejich vrstevníkům zcela nezkazili budoucnost."

Další informace k tomuto prohlášení přináší ČTK, informuje o něm také web Rádia Wave.

Téma klimatické změny však není cizí ani Sociologickému ústavu AV ČR po odborné stránce. Již třetím rokem například probíhá projekt Lokální reakce na změnu klimatu v České republice sociologickou perspektivou pod vedením socioložky Slávky Ferenčuhové, jehož cílem je přispět k porozumění tomu, jak česká společnost vnímá „globální změnu klimatu“, jak je toto téma zobrazováno v mediálním diskursu a jaké mechanismy, praktiky a politiky se prosazují v reakci na rizika spojená se změnou klimatu, a to především na místní úrovni. K naplňování tohoto cíle probíhá prostřednictvím výzkumu kombinujícího kvalitativní a kvantitativní metody v šesti komparativních případových studiích. V nich se blíže zaměřuje na politický obsah a procesy implementace mitigačních a adaptačních politik a strategií zaměřených na zvýšení odolnosti vůči změnám klimatu. Pro rozpoznání bariér a potenciálů při zavádění těchto nových politik je nezbytný výzkum politického zarámování, postojů a interpretací různých aktérů, institucionálního kontextu a adaptačních kapacit (procesy učení, způsoby vládnutí) a role místních samospráv. Výstupy z projektu v podobě několika odborných článků jsou v současné době v různých stadiích recenzních řízení, v přípavě jsou také dvě konferenční sekce doma i v zahraničí či knižní kapitola.

V minulém roce byl v rámci tohoto projektu uspořádán workshop Společenské aspekty klimatické změny a lokální adaptace: klimatická změna a města, na kterém vystoupila i Kerstin Krellenbeg, vědkyně německého Helmholtzova centra pro environmentální výzkum, zaměřující se na adaptaci měst na klimatickou změnu. O jejím výzkumu napsal Ekolist.cz: „Hlavní překážkou adaptace měst na klimatické změny je podle Krellenbergové složitost celého záměru. Z povahy věci jde o záležitost, která se týká řady různých profesí, řady různých odborů různých úřadů a celé řady aktérů, kteří k tématu adaptace města na klimatickou změnu přistupují s nejrůznější motivací (či demotivací). Je potřeba sladit různé dokumenty, politiky a strategie tak, aby si neodporovaly, ale vzájemně se doplňovaly a podporovaly. A jedna z nejtěžších věcí pak je tyto adaptační strategie uvést do života, prosadit je v reálné politice. Najít odpovědné lidi, kteří navrženým plánům vdechnou život."

Dílčími tématy, kterými se účastníci zmíněného workshopu zabývali, bylo vnímání klimatické změny širokou veřejností, města a lokální projevy klimatických změn, adaptace na tyto změny na úrovních měst i jedinců, praktiky a životní styly ohleduplné k přírodě, nerovnost a zranitelnost (vulnerability) populací či environmentální nespravedlnost. Ekolist.cz podrobněji rozebral také vlny veder trápící obyvatele evropských měst.

Nejednalo se však o ojedinělou aktivitu. Již o rok dříve proběhla v rámci programu Globální konflikty a lokální souvislosti: kulturní a společenské výzvy (Strategie AV21), který je společným programem několika ústavů AV ČR, interdisciplinární konference Environmentální problémy v globálních a lokálních souvislostech zaměřená na téma sociálních a ekologických hnutí, politik či komunit v Česku i ve světě. V loňském roce na ni navázal workshop Sociální rozměry klimatické změny: globální problém v lokálních souvislostech (foto), kde byl představen sociálněvědní výzkum české klimaskepse, postoje expertů ke klimatické změně, role občanské společnosti a odborné veřejnosti v adaptaci české krajiny a sociálních hnutí tematizujících klimatickou změnu.

V rámci zmíněného programu probíhaly o dvě konkrétní aktivity, které se věnovaly současné environmentální situaci: Globální výzvy a lokální řešení environmentální situace a Environmentalismus chudých – odpověď lokálních sociálních hnutí na globální ekologické problémy.

Téma klimatické změny se objevilo také v mezinárodním šetření European Social Survey Round 8 (2016/17), ​v jehož rámci byli respondenti v Česku a v dalších 24 evropských zemích tázáni na názory na změnu klimatu. Analýza dat ukázala, že země Evropy se daly rozdělit do čtyř základních skupin:

• Země, jejichž obyvatelé jsou relativně skeptičtí ohledně odpovědnosti člověka za klimatickou změnu, obávají se jí relativně méně a zároveň jsou relativně skeptičtí k opatřením a omezením, která by mohla vést ke zmírnění změny klimatu. Do této skupiny patří Česko, Estonsko a Rusko. I v této skupině zemí však většina obyvatel připouští existenci změny klimatu.
• Druhou skupinou jsou země, jejichž obyvatelé relativně častěji připouštějí odpovědnost člověka za změnu klimatu a obávají se jí relativně více, ale stále jsou relativně skeptičtí k opatřením a omezením, která by mohla vést ke zmírnění změny klimatu. Do této skupiny náleží Německo a Slovinsko. 
• Ke třetí skupině náleží země, jejichž obyvatelé jsou relativně skeptičtí ohledně odpovědnosti člověka za klimatickou změnu a obávají se jí relativně méně a zároveň jsou relativně optimističtí ohledně opatření a omezení, která by mohla vést ke zmírnění změny klimatu. Do této skupiny náleží např. Izrael či Polsko.
• Konečně čtvrtou skupinou zemí jsou ty, jejichž obyvatelé relativně častěji připouštějí odpovědnost člověka za změnu klimatu, obávají se jí relativně více a zároveň jsou relativně optimističtí ohledně opatření a omezení, která by mohla vést ke zmírnění změny klimatu. Do této skupiny lze zahrnout např. Island či Belgii.

Další analytické informace nalezenete také zde.