Vydáno: 29. 4. 2020
Komentáře
Světový institut pro výzkum v rozvojové ekonomii (UNU-WIDER) před několika týdny publikoval studii modelující dopady, jež bude mít ekonomický propad v důsledku globální pandemie na vývoj celosvětové chudoby. Výsledky výzkumu předpovídají veliký nárůst počtu chudých, celosvětově až o půl miliardy, což je zhruba 8 % lidské populace. Pokud by se očekávání naplnila, šlo by o první nárůst chudoby v globálním měřítku po třiceti letech, od roku 1990. Zatímco v celosvětovém měřítku se měří extrémní či absolutní míra chudoby, kde jsou za chudé považováni lidé žijící s méně než 1,9 USD na den, vyspělé ekonomiky uvažují hranici chudoby odpovídající mnohem vyššímu standardu, než je pokrytí základních životních potřeb. V následujícím textu ekonomky Martina Mysíková a Kamila Fialová simulují dopady pandemie na míru příjmové chudoby v Česku.

Ilustrace: SOÚ AV ČR

V Evropské unii chudoba obyvatele většinou neohrožuje přímo existenčně, ale souvisí s nedostatkem relativním, kdy je příjem domácností srovnáván s životní úrovní považovanou v dané společnosti jako standardní. I mezi vyspělými evropskými státy má Česko dlouhodobě úplně nejnižší míru relativní příjmové chudoby. V roce 2018 stálo Česko s mírou chudoby ve výši 9,6 % před všemi ostatními zeměmi EU. Relativní míra příjmové chudoby ale primárně odráží rozdělení příjmů obyvatel a nerovnosti v příjmech ve spodní části příjmového spektra. Zjednodušeně řečeno, nižší nerovnost v příjmech vede k nižší míře chudoby. Nelze se domnívat, že prvenství nejnižší míry chudoby odráží také vyšší standard životní úrovně. Například v Německu je míra chudoby (16,0 %) o více než polovinu vyšší než v Česku, nicméně hranice chudoby, ze které míra vychází, je díky nesrovnatelně vyšší německé příjmové hladině dva a půl krát vyšší než v Česku (v Německu 1 140 EUR či 29 900 Kč, zatímco v Česku 12 000 Kč měsíčně). To znamená, že mnoho lidí, kteří jsou v Německu klasifikování jako chudí, by v Česku se svým příjmem pod hranici chudoby ani zdaleka nespadlo.

Definice příjmové chudoby
Míra ohrožení příjmovou chudobou je v EU definována jako podíl osob s ročním ekvivalizovaným příjmem nižším než je daná hranice chudoby. Hranice chudoby je relativní a je odvozena jako 60 % mediánu národního příjmu, její výše je tedy v každé zemi jiná. Uvažuje se tzv. ekvivalizovaný celkový disponibilní příjem domácnosti, tedy veškerý čistý příjem upravený podle velikosti a struktury domácnosti (detailněji zde). V roce 2018 činila v Česku hranice příjmové chudoby 11 963 Kč měsíčně. Jelikož je hranice vyjádřena v ekvivalizovaném příjmu, odpovídá skutečnému příjmu domácnosti jednotlivce. Domácnost dvou dospělých by pod hranici spadla, pokud by její skutečný příjem nedosáhl 17 945 Kč měsíčně. Domácnost dvou dospělých se dvěma dětmi by se ohrožení vyhnula při příjmu nad 25 122 Kč měsíčně.


Karanténní opatření budou mít v Česku silné ekonomické dopady napříč všemi oblastmi života společnosti. Nejvíce budou zasaženi lidé, kteří již před vypuknutím celosvětové pandemie měli finanční problémy (viz dřívější článek Kamily Fialové Nízké mzdy? Perspektivy mzdového vývoje v Česku). Zároveň se však počet lidí, kteří budou mít v důsledku pandemie ekonomické problémy, rozšíří i o další – osoby, které nemohly vykonávat své zaměstnání kvůli vládnímu zákazu, osoby propuštěné, neboť jejich zaměstnavatel musel omezit výrobu, osoby v karanténě, živnostníci, jejichž činnost je po dobu nouzového stavu zakázána atd. Cílem tohoto textu je přiblížit možné dopady simulovaného výpadku příjmů v důsledku omezení chodu společnosti na míru chudoby v Česku. Zajímá nás, do jaké míry mohou mít modelové scénáře propadu příjmů různých skupin obyvatel vliv na zvýšení chudoby v Česku. Přestože jsme se v předpokladech jednotlivých scénářů snažily co nejvíce reflektovat reálná ekonomická omezení daná životem společnosti v karanténě, stále jde o hypotetickou simulaci, která pouze naznačuje jednu z možných cest vývoje a nemusí nakonec odpovídat realitě. V předpokladech také nezohledňujeme reakci státu na daný vývoj – vyplácení ošetřovného, podporu OSVČ, program Antivirus či jiné. Státní opatření cílí na zmírnění negativních dopadů, nicméně tato opatření do modelu nevstupují a jsou zahrnuta ve stupni celkového očekávaného poklesu příjmu obyvatel.

Simulace dopadů epidemiologických opatření na míru chudoby

V našem modelu simulujeme snížení pracovních příjmů ve dvou scénářích – scénáři distribučně neutrálním, který veškeré tříměsíční pracovní příjmy snižuje o polovinu, a scénáři s diferencovanými dopady, ve kterém se propad příjmu liší pro jednotlivá odvětví ekonomiky, typy zaměstnání a také podnikatele a OSVČ. Snížení příjmů uvažujeme po dobu jednoho čtvrtletí, ačkoli i tato realita může být mnohem drastičtější. Dopady simulujeme na reálných datových souborech z roku 2018:

Data a pracující osoby
Simulace provádíme na datovém souboru šetření Životní podmínky 2018 (v evropském kontextu známém jako EU-SILC), prováděném Českým statistickým úřadem na vzorku zhruba 8 600 domácností, který je zdrojem k výpočtu oficiálních statistik chudoby. Všichni dotazovaní členové domácností uvádějí své příjmy za předchozí kalendářní rok, stejně jak jako svou ekonomickou aktivitu v jednotlivých měsících roku, v tomto případě roku 2017. Novější data k dispozici nemáme, simulace jsou tak prováděny na období plného ekonomického rozkvětu a velmi nízké míry nezaměstnanosti (2,9 %, ČSÚ).

Abychom se co nejvíce přiblížily současné situaci, nejdříve vybíráme osoby, které pracovaly v jednotlivých měsících období března až května. U takových osob pak u každého z odpracovaných měsíců předpokládáme možnost výpadku zaměstnání či podnikání a podle dvou různých scénářů simulujeme různě velké snížení příjmů. Zatímco u podnikatelů a OSVČ v realitě pravděpodobně dochází k výpadku příjmů takřka okamžitě po zavedení nouzového stavu, u zaměstnanců může díky pracovněprávní legislativě dojít k propuštění později. U všech pracujících ale shodně, v zájmu jednoduchosti, předpokládáme snížení příjmů po dobu tří měsíců (resp. po tolik měsíců, kolik během období března až května pracovali). Veškeré nepracovní příjmy jsou zachovány, zejména jde o důchody a sociální dávky. Výpočet míry chudoby pak probíhá stejným způsobem s jediným rozdílem, a to nižším celkovým disponibilním příjmem domácností pracujících.


Tabulka přibližuje hlavní výsledky naší simulace. Sloupek (A) nejprve ukazuje skutečné údaje statistiky příjmové chudoby roku 2018. Míra chudoby je typicky nejvyšší u nezaměstnaných, nejnižší naopak u pracujících – to platí zejména u zaměstnanců, zatímco podnikatelé a OSVČ jsou příjmovou chudobou ohroženi více. Důchodci mají míru chudoby sice nadprůměrnou, ale na první pohled nikoli alarmující. Na druhý pohled je patrné, že vysokou mírou chudoby důchodci trpí, pokud žijí sami (průměrný důchod se v Česku dlouhodobě pohybuje právě okolo hranice chudoby). Žijí-li ale v páru, společný příjem je zpravidla zvedne nad tuto hranici. 

Význam míry příjmové chudoby a interpretace změn
Vysvětleme si nejdříve, jaké dopady našich simulací na míru chudoby můžeme očekávat, a jak porozumět údajům v tabulce. Vzhledem k tomu, že části populace simulujeme snížení příjmů (ale ke zvýšení příjmů nedochází v žádném případě), je zřejmé, že se část pracujících a členů jejich domácností propadne pod stávající hranici chudoby, tedy skutečný práh chudoby v roce 2018. U scénáře 1 je ve sloupci (B) patrný nárůst míry chudoby jak u zaměstnanců, tak u podnikatelů a OSVČ. Určité zvýšení míry chudoby je ale patrné také u nezaměstnaných a ostatních (kromě důchodců) neaktivních. K tomu dochází proto, že je uvažován příjem celé domácnosti. Žije-li tedy nezaměstnaný s pracujícím, u něhož došlo k propadu příjmu, pokles se projeví i u nezaměstnaného. Jedinou skupinou, u které navýšení míry chudoby nespatřujeme, jsou důchodci – neboť zřídkakdy žijí v domácnosti s pracujícím členem. Došlo by tedy hypoteticky ke zvýšení celkové míry chudoby z 9,6 % na 11,9 %.

Takto ale oficiální statistika míru chudoby neměří. Jelikož části populace poklesnou příjmy, sníží se také národní medián (tj. střední hodnota, seřadíme-li příjmy osob od nejnižších po nejvyšší) – a poklesne samotná hranice chudoby, jak je u scénáře 1 patrné ve sloupku (C). Představme si nyní situaci důchodců, jejichž penze jsou garantované státem a nemění se. V roce 2018 bylo 14,2 % důchodců pod hranicí chudoby, mnoho z nich ale bylo ve skutečnosti velice blízko této hranici, řádově o několik set Kč měsíčně. Poklesne-li měsíční hranice chudoby o tisíc Kč, tito důchodci se rázem dostanou nad ni, ačkoli se jejich příjem nezměnil. Podle scénáře 1 se v takovém případě míra příjmové chudoby důchodců sníží z 14,2 % na 7,5 %. Význam a interpretace ukazatele míry příjmové chudoby tkví právě v jeho relativitě, jakkoli paradoxně tento výsledek krizových dopadů zní – životní situace důchodců se relativně vůči ostatním zlepší, resp. důchodcům zůstane stejná, ale jiným se zhorší. Uvažujeme‑li tedy nižší hranici chudoby, míra chudoby se zvýší pouze pracujícím, všem ostatním skupinám poklesne. Celková míra příjmové chudoby by při scénáři 1 paradoxně klesla z 9,6 % na 8,2 %.


Přestože se předpoklady v obou uvažovaných scénářích liší, celkové výsledky se až do tak značné míry neodlišují. Pokud bychom zachovaly práh chudoby na skutečné hodnotě z roku 2018, počet osob, jejichž příjem spadne pod tuto hranici, by se výrazně zvýšil a míra chudoby by se taktéž zvedla, na 11,6 % v prvním a 11,9 % ve druhém scénáři (sloupce B a D). Je tedy zjevné, že významné části populace by se v důsledku simulovaného snížení pracovních příjmů znatelně zhoršila životní úroveň ve srovnání s prahem chudoby, který v roce 2018 platil. Počet lidí s příjmy pod hranicí chudoby by se celkově zvýšil o čtvrtinu ve scénáři s diferencovanými dopady a o pětinu v distribučně neutrálním scénáři. Dopady na jednotlivé skupiny obyvatel se liší. Došlo by k nárůstu míry chudoby všech skupin osob s výjimkou důchodců, jejichž situace by se nezměnila a jejichž míra chudoby by zůstala přes 14 %. Míra chudoby zaměstnanců by se téměř zdvojnásobila  k 5 %, míra chudoby podnikatelů a OSVČ by se zvýšila o 1,5 násobek na více než 10 %. I přes toto zvýšení u pracujících lidí zůstává míra chudoby důchodců více než dvojnásobná oproti pracujícím, v obou scénářích.

Oficiální ukazatel míry chudoby, tak jak bude jednou zveřejněn, až budou známá skutečná data za současné období, však toto zhoršení zjevně nedovede zachytit. Propad příjmů části populace totiž způsobí pokles samotné hranice chudoby, se kterou se snížené příjmy porovnávají. V obou scénářích způsobí modelovaný propad pracovních příjmů pokles měsíční hranice chudoby zhruba o tisíc Kč, takže počet osob, jejichž příjem spadá pod nižší hranici, a celková míra chudoby se v obou scénářích paradoxně sníží. V prvním scénáři klesne na 8,2 %, v druhém na 8,6 %. Tento statistický jev daný složitou metodologií měření míry chudoby by tedy mohl vyvolat klamný dojem snížení chudoby v Česku. Zhoršení životní úrovně Čechů tak můžeme usoudit z poklesu hranice chudoby spíše než z výsledné míry.

V případě, že uvažujeme nižší, změněnou hranici (sloupce C a E), by k největším změnám míry chudoby došlo u starších osob, jejichž situace by se relativně zlepšila. Míra chudoby důchodců a osob ve věku nad 65 let by dokonce klesla téměř o polovinu, a to v obou scénářích. Příčinou je to, že jejich příjmy v drtivé většině tvoří důchody, které se nemění a zachování tohoto příjmu tak zlepšuje jejich situaci ve srovnání s pracujícími lidmi, jejichž příjmy klesají. Naopak by se zvýšila míra chudoby osob ve věku 18-49 let a pracujících osob celkově, přičemž výrazněji by se zvedla chudoba zaměstnanců, a to v obou scénářích. Tím, že by se poměrně vysoká chudoba starších obyvatel snížila, by se sice přiblížila úrovni lidí pracujících, nicméně i tak by zůstala zhruba dvojnásobná.

Simulace dopadů na míru příjmové chudoby

Zdroj: Životní podmínky 2018, výpočty autorek.

Závěrem  k míře chudoby

Výsledky naší simulace na datech Životní podmínky 2018 ukazují, že modelový tříměsíční propad pracovních příjmů obyvatel může vést k navýšení podílu chudých podle stávající hranice chudoby, ale paradoxně také k poklesu míry chudoby podle nižší, přepočtené hranice chudoby. Pokud bychom hypoteticky zachovaly hranici chudoby nezměněnou (což však neodpovídá metodologii měření míry chudoby), míra chudoby by se zvýšila poměrně výrazně, ke 12 % bez větších rozdílů v obou uvažovaných scénářích. Počet lidí s příjmy pod hranicí chudoby by se tedy celkově zvýšil téměř o čtvrtinu, což je poměrně významná část obyvatel, která by pocítila propad své životní úrovně ve srovnání se skutečným prahem chudoby v roce 2018. Metodologicky správně odvozený ukazatel míry chudoby však toto zhoršení nedovede zachytit, neboť se změní i hranice, se kterou se snížené příjmy porovnávají. Propad příjmů sníží měsíční hranici chudoby v našem případě skoro o tisíc Kč, takže se pod ni dostane menší část lidí než předtím. Zhruba polovina důchodců, jejichž penze zůstávají stejné, by se vyhoupla nad nižší hranici chudoby. V datech za rok 2018 by se tak celková míra chudoby snížila z 9,6 % na 8,6 % či 8,2 % v závislosti na konkrétním námi modelovaném scénáři. Na zhoršení životní úrovně Čechů tak poukazuje pokles hranice chudoby spíše než výsledná míra.

Zdá se tedy, že relativní míra příjmové chudoby nenabízí smysluplnou možnost srovnání chudoby mezi jednotlivými zeměmi ve smyslu životní úrovně (jak bylo je výše ukázáno na srovnání Česka a Německa) a zároveň není schopna reálně reflektovat dopad dramatického výpadku pracovních příjmů velké části populace. Nabízí se proto otázka, do jaké míry je vhodné tento ukazatel používat ve veřejných diskuzích a k hodnocení vývoje chudoby v čase či napříč různými zeměmi. Ve skutečnosti jde totiž o ukazatel příjmové nerovnosti, navíc jen ve spodní části příjmového rozdělení, nikoli životní úrovně. Až bude jednou známa skutečná statistika míry chudoby za současné období, patrně se opravdu projeví výrazný pokles míry příjmové chudoby. Doufejme, že tento případný pokles nebude ve veřejných diskuzích mylně interpretován jako zvládnutí současné krize, překonání negativních dopadů, či dokonce zlepšení životní úrovně Čechů.

Dva scénáře

Scénář 1 – distribučně neutrální

Po každý ze tří měsíců mezi březnem a květnem, kdy osoby pracovaly, předpokládáme výpadek pracovních příjmů ve výši 50 %. Scénář 1 tedy počítá se stejným rizikem pro všechny pracující. Scénář lze chápat také jako 50% šanci, že pracující přijde o zaměstnání či živnost. V modelu ovšem nevybíráme polovinu pracujících, kteří o příjmy přijdou zcela, ale pravděpodobnost modelujeme jako snížení pracovních příjmů na polovinu. Nepracovní (zejména důchody a sociální dávky) příjmy se nemění.

Scénář 2 – s diferencovanými dopady

Oproti scénáři 1 zde neuvažujeme 50% snížení pracovního příjmu pro všechny, nýbrž v předpokladech zohledňujeme odlišnost rizika výpadků pracovních příjmů v jednotlivých odvětvích, typech zaměstnání a zavádíme také zvýšené riziko pro podnikatele a OSVČ. Snažíme se v největší možné míře zachytit reálné dopady, které mohou mít epidemiologická opatření na různé skupiny obyvatel. Výsledné snížení pracovního příjmu každého pracujícího je součinem níže popsaných koeficientů dle charakteristik jeho práce. Nepracovní příjmy se ani v tomto scénáři nemění.

Odvětví

V rámci ekonomických odvětví sledujeme 88 skupin dle klasifikace NACE. Rozlišujeme odvětví, která byla zakázáním aktivit zasažená přímo (maloobchod, celá sekce rekreace a kultura, ubytování, stravování, letecká doprava, osobní služby atd.), odvětví, která byla nucena omezit svůj provoz s ohledem na karanténní režim (většina zpracovatelského průmyslu včetně automobilového průmyslu a navazujících odvětví, stavebnictví, činnosti v oblasti nemovitostí, doprava atd.), od těch s potenciálně nízkým či až nulovým dopadem. Míru zásahu diferencujeme od 0 do 75 %, s tím, že většině přímo zasažených odvětví modelujeme propad pracovních příjmů v průběhu tří měsíců ve výši 0,75 násobku (tj. pracujícímu v nejhůře postižených odvětvích snížíme odpovídající měsíční příjem o 3/4). U automobilového průmyslu a navazujících odvětví a strojírenství předpokládáme zásah ve výši 0,50 násobku příjmu. Ve stavebnictví, dopravě, většině ostatního zpracovatelského průmyslu lehčí propad ve výši 0,25 násobku příjmů, stejně tak jako v sektoru školství, kde předpokládáme určitý dopad na soukromé subjekty, a také ve zdravotnictví, kde uvažujeme dopad na poskytovatele neakutní péče paralyzované karanténními opatřeními.

Typ zaměstnání

Diferencovaný dopad předpokládáme také napříč profesním spektrem, který modelujeme obdobně jako v případě sektorů hospodářství různými koeficienty dopadu na pracovní příjem pro různá povolání (43 kategorií klasifikace ISCO). Nepředpokládáme znatelný průměrný dopad v profesních kategoriích Zákonodárci a řídící pracovníci, Specialisté, Techničtí a odborní pracovníci, Úředníci a Zaměstnanci v ozbrojených silách (koeficient snížení 0). Naopak, nejvyšší dopad (s koeficientem poklesu 0,50) předpokládáme pro Pracovníky ve službách a prodeji (koeficient 0,75 pro oblast osobních služeb) a Řemeslníky a opraváře. Pro profese v oblastech Kvalifikovaní pracovníci v zemědělství, lesnictví a rybářství a Obsluha strojů a zařízení, montéři počítáme dopad o něco nižší, na úrovni 0,25 násobku příjmů. Konečně, v kategorii Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci modelujeme dopad diferencovaný, s koeficientem ve výši 0,75 pro Pouliční prodejce a Pracovníky v přípravě jídla a koeficientem 0,25 pro ostatní podkategorie.

Podnikatelé a OSVČ

Vyšší propad příjmů také předpokládáme v případě podnikatelů a OSVČ. Podle posledního průzkumu agentury SC&C 10 % podnikatelů deklaruje, že už zastavilo své podnikání či tak učiní v blízké době a dalších 40 % uvádí, že má vážné finanční problémy či je nuceno hodně šetřit. Z tohoto průzkumu vyplývá, že podnikatelé byli zasaženi finančně výrazně hůře než průměr populace, kde vážné finanční problémy či potřebu hodně šetřit uvedlo 14 % obyvatel. Tento vzorek sice zahrnuje i nepracující osoby (zejména důchodce), jejichž finanční situace se v důsledku epidemiologických opatření výrazně nemění, nicméně i přesto máme důvod domnívat se, že živnostníci a podnikatelé byli ekonomickými problémy zatím postiženi ve větší míře než zaměstnanci. Tento výraznější dopad modelujeme koeficientem poklesu příjmu o 0,1 pro podnikatele a OSVČ.

Aktualizace: O studii si můžete přečíst na iHned.cz ve článku Chudých může být po pandemii o 200 tisíc víc, počítají vědkyně.

Sdílejte tuto stránku