Trlifajová: „Pandemie covidu-19 je první velkou krizí, která se ekonomicky v Česku projevuje silněji v městských centrech“

Trlifajová poukazuje na fakt, že se pandemie nyní projevuje nejen v městských centrech, ale také u lidí pracující na tzv. „prekérních“ pozicích. „Souvisí to samozřejmě s tím, že i u nás pandemie dopadla zatím nejviditelněji na sektor služeb – jako je pohostinství, kultura, volný čas, turismus –, který je více koncentrován ve městech. Stejně podstatné ale je, že v něm pracuje více lidí na flexibilních, nebo řekněme přesněji ‚prekérních‘ pozicích,“ uvádí s odkazem např. na různé pracovní dohody.

Ukazuje i na jejich odvrácenou stranu a dopady v době pandemie: „Nemluví se o nich kvůli tomu, že je nezachytí indikátory chudoby, ale i proto, že nízký výdělek a neschopnost ušetřit je vnímáno jako individuální selhání, za které se sami mnohdy stydí. Pandemie covidu-19 nasvítila situaci lidí na prekérních pozicích. Ukázalo se, že přicházejí jako první o příjem a vypadávají ze systémů podpory. Nasvítila také, jak málo o nich víme. Poprvé se začalo počítat, kolik lidí pracuje na dohody. Znamená to uvažovat jinak o systému sociální podpory. Má nabízet ochranu, ale dlouhodobě je utvářen představou žadatelů jako lidí, kteří se vyhýbají práci. Vévodí mu snaha omezit výdaje, nedůvěra a kontrola,“ vysvětluje Trlifajová.

Kde je podle Trlifajové potřeba hledat příčinu zmíněných problémů? „Příčinu je třeba hledat v celkovém nastavení české ekonomiky. Ta je ovšem dlouhodobě postavena na prioritě nízké nezaměstnanosti, neodvisle od kvality pracovních míst. I v době konjuktury kupní síla českých mezd zaostávala za většinou Evropy. Systémové změny, které by umožnily vyšší stabilitu nízkopříjmových domácnosti, zatím nevidíme ani u opatření, která stát kvůli pandemii zavádí,“ popisuje.

Celá esej je k dispozici online či v přehrávači níže.

Tento webový příspěvek vznikl v rámci odborné stáže v rámci projektu Otevřená věda Akademie věd ČR.