Gibas: „I dnes se mnohdy kutí z nutnosti“

Stereotypní představa o tom, že lidé vlastnoručně vyrábí pouze nedostatkové či drahé zboží jako za socialismu již dávno není úplnou pravdou. „I dnes se mnohdy kutí z nutnosti – ve spojení s dalšími motivy, jako je potěšení nejen z tvorby, ale třeba i ze sdílení. Důvody mohou být i morální či ekologické. Stačí si otevřít některou ze sociálních sítí. Na Instagramu, Pinterestu i na Facebooku se najde nespočet ukázek rukodělných výrobků, návodů, receptů. A videa, jak co vytvořit, můžeme sledovat od rána do večera,“ vysvětluje Petr Gibas. „DIY [Do It Yourself - udělej si sám] má i důležitý kulturní či subkulturní rozměr, který bychom ve větší míře u klasického předlistopadového kutilství nenašli. Obojí je nicméně charakteristické potěšením, které lidé z tvorby a výroby mají – ať již ze samotného vyrábění a utváření, ale třeba i z důsledků tvorby. Z toho, že mi umožňuje naplňovat nějakou představu o sobě, z vlastních schopností,“ dodává.

Častým a aktuálním důvodem pro vyrábění vlastníma rukama je též snaha o udržitelnost. „Může jít o explicitní ekologické úvahy, které jsou součástí DIY kultury, nebo taková spíše ‚tichá‘ udržitelnost, nechuť k vyhazování a tendence k opětovnému využívání věcí, třeba i k účelům, ke kterým nebyly původně určeny,“ zdůrazňuje Gibas. Nelze však zapomínat na to, že i v dnešní době přebytku je motivací ke kutilství také ekonomický aspekt.

Aktivní i občasné vlastnoruční vyrábění má na člověka pozitivní vliv. „Člověk vezme, co má po ruce – věci, materiály, ale třeba i schopnosti a dovednosti – a za jejich pomoci vyrobí to, co potřebuje, vyřeší to, co musí vyřešit,“ popisuje antropolog. „Z toho může plynout potěšení, že jsem si to opatřil vlastními silami,“ dodává.