Published: 3. 7. 2020
Research prizes

Ekonomka Kamila Fialová z oddělení Ekonomické sociologie obdržela Prémii Otto Wichterleho, která je udělována vybraným, mimořádně kvalitním a perspektivním vědeckým pracovníkům AV ČR, kteří přispívají vynikajícími výsledky k rozvoji vědeckého poznání. Při této příležitosti jsme naší spolupracovnici položili několik otázek.

PhDr. Kamila Fialová, Ph.D. (foto: Jana Plavec, SSČ AV ČR)

Právě jste získala Prémii Otto Wichterleho za kvalitní a mimořádnou vědeckou práci. Na čem v současnosti pracujete?
Ve své práci se dlouhodobě zabývám trhem práce. Zkoumám například institucionální prostředí a jeho význam pro fungování trhu práce, minimální mzdu a její dopady na zaměstnanost a mzdy, či význam částečných úvazků. Poslední dobou rozšiřuji svoji specializaci o problematiku chudoby a nízkých mezd, neboť tyto oblasti s trhem práce nevyhnutelně souvisejí. To jsou podle mě v současné české realitě velice aktuální témata, o kterých se však nemluví tolik, jak by si zasloužila.

Z jakého důvodu?
I po třiceti letech od pádu komunismu se Česko se svou mzdovou hladinou pohybuje zhruba na polovině průměru sousedního Německa, na které je ale silně ekonomicky navázáno. Dohánění mzdové úrovně vyspělých západoevropských zemí je těžkopádné a po finanční krizi před deseti lety se výrazně zpomalilo. Jaké budou dopady této koronavirové krize můžeme zatím jen spekulovat, ale k výraznějšímu přiblížení mezd našim sousedům určitě nepřispějí. Přitom zde máme asi pětinu zaměstnanců, kteří pracují za nízké mzdy – ty jsou definované jako méně než dvě třetiny národního mzdového mediánu – a to je více, než jaká část zaměstnanců pracuje za nízké mzdy v sousedním Německu. Životní standard u nás zůstává nesrovnatelný se západoevropskými zeměmi. Domácnosti svou neuspokojivou finanční situaci často řeší půjčkami. Zadluženost domácností u nás sice není zcela výjimečná, zato podíl lidí v exekuci je zde alarmující. To má pak dopady na celkové fungování společnosti, ohrožuje sociální soudružnost a vede k rostoucí politické polarizaci. Podobnou situaci můžeme pozorovat i v dalších středoevropských zemích. Já se ve své práci nyní snažím tento vývoj popsat a najít hlavní důvody, proč se naše země nachází v této situaci.

Někdo by se mohl divit, že jste ekonomka, ale přitom pracujete v Sociologickém ústavu AV ČR. Je hodně témat či přístupů, které obě vědní disciplíny sdílí? Co může přinést ekonomie sociologii a naopak?
Ano, řada lidí mě automaticky díky práci v Sociologickém ústavu AV ČR rovnou označuje jako socioložku. Obě dvě vědní disciplíny zkoumají fungování společnosti a přesah je zde proto obrovský. Velmi často se však liší teoretická východiska, na nichž je jejich zkoumání založené, stejně tak samotné metody výzkumu. Ekonomie spíše staví na kvantitativních přístupech a matematických a ekonometrických modelech, hodně se také rozvíjí experimentální přístupy. Sociologie, přestože také používá kvantitativní metody, pak ekonomii, myslím, může vhodně doplnit v oblasti kvalitativních výzkumů. Ve společenskovědním výzkumu je potřeba multidisciplinárního přístupu poměrně velká. Ekonomická témata tak často přesahují nejen do oblasti sociologie, ale také třeba psychologie či politologie, nebo i religionistiky. Sociologický ústav AV ČR tuto potřebu multidisciplinarity myslím dobře odráží.

Máte nějakého oblíbeného aktuálního autora nebo autorku, které v kontextu vaší vlastní práce stojí za to číst?
Ve svém výzkumu se inspiruji studiemi mnoha autorů, většinou jde ale o odborné texty, které často nebývají laickým čtenářům srozumitelné. Přitom si myslím, že interpretace výsledků své práce veřejnosti by měla být pro vědce podobně důležitá, jako publikování v mezinárodních odborných časopisech. V českém kontextu mě v tomto směru poslední dobou zaujala kniha Daniela Prokopa Slepé skvrny, ve které popisuje aktuální problémy Česka, jako jsou chudoba či neefektivní fungování vzdělávacího systému. Dlouhodobě pak nelze nezmínit práci Tomáše Sedláčka, jehož knihy významně přispívají k popularizaci ekonomie.

Ohlasy v médiích:

Přečíst si můžete také aktuální text v magazínu Reportér Nové Česko – Jak se změní život po pandemii (placený přístup).

Share this page