Školní úspěšnost a její (re)produkce na základní škole

Text přináší dílčí výsledky etnografického výzkumu dvou tříd pražských základních škol v osmém a devátém roce školnídocházky. Kategorie školní úspěšnosti je uchopena jako kategorie, kterou je třeba vysvětlit, ukázat jak je produkována, naplňována významy v každodenní praxi hodnocení žáků. Hodnocení běžně chápané jako odraz kombinace studijních předpokladů a píle na straně žáka/žákyně, úzce souvisí také s chováním ve škole, jeho/jejím postojem ke školní disciplíně, vzdělání a autoritám. Školní neúspěšnost jako výraz určitého nedostatku nositele nese morální dopad, znamená stigmatizaci. Ta je legitimizována tím, že je školní neúspěch považován spíš za výsledek voleného, svobodného chování dospívajícího žáka/žákyně a jeho/jejího nezájmu, nedostatku vynaložené snahy, a tak v podstatě nezávislý na (vrozené) inteligenci nebo (daném) rodinném zázemí. Rodinné zázemí a dostupné kulturní zdroje přitom hrají důležitou úlohu.