Vyšlo nové číslo Sociowebu 5/2011

V prvním příspěvku se Martin Lux zabývá vazbami mezi navrhovanou důchodovou reformou a bydlením. Co spolu tyto dvě zdánlivě nesouvisející věci mají společného? Všichni víme, že důchodová reforma je (nebo spíše možná bude) realizována s ohledem na nepříznivé demografické trendy – zejména stárnutí populace a prodlužování věku dožití. Z těchto důvodů se stávající průběžný systém financování důchodů jeví (bez drastických zásahů) jako dlouhodobě neudržitelný, protože stále menší část ekonomicky aktivní populace by byla nucena financovat důchody stále se zvětšující skupině seniorů. Navrhovaná důchodová reforma proto počítá i s tzv. druhým pilířem důchodového pojištění – soukromými penzijními (či investičními) fondy. Ve vyspělých zemích poměrně značnou část aktiv těchto fondů tvoří nemovitosti (jak komerční, tak rezidenční – nemovitosti určené k bydlení), přičemž výnosy těchto fondů jsou mimo jiné závislé na výnosech (tj. zejména cenovém zhodnocení) těchto nemovitostí. Problém je, že s očekávaným stárnutím populace se očekává i postupný (a nezanedbatelný) pokles poptávky po rezidenčních nemovitostech, a tudíž pravděpodobně i pokles jejich cen. Předpokládaný vyšší výnos druhého pilíře důchodového pojištění by se tak nemusel konat, spíše naopak. Jaké řešení nabízí Martin Lux, se dočtete v jeho příspěvku.

Martina Mikeszová se věnuje problematice bezdomovství v českém prostředí. S využitím analýz řady kvalitativních šetření (rozhovory se sociálními pracovníky, pracovníky neziskových organizací, ale i lidmi, kteří se aktuálně potýkají nebo v minulosti potýkali se ztrátou bydlení) se snaží vystopovat příčiny vedoucí ke ztrátě bydlení. Svá tvrzení dokládá i vybranými citacemi respondentů z výše zmíněných kvalitativních šetření. Z příspěvku mimo jiné vyplývá, že příčinou ztráty bydlení u většiny respondentů nebyla finanční nedostupnost (nákladnost) bydlení sama o sobě, ale toto v kombinaci s řadou dalších faktorů. O jaké faktory se jedná, se dočtete v příspěvku Martiny Mikeszové.

Petr Sunega se zaměřil na problematiku českého příspěvku na bydlení, konkrétně na problém velmi nízkého podílu domácností, které tuto dávku státní sociální podpory pobírají, přestože na ni mají nárok. Nejedná se o nikterak objevné nebo nové téma – již v roce 2001 se problém nečerpání sociálních dávek těmi, kterým jsou určeny, objevil v jiných studiích. Nicméně v roce 2007 došlo ke změně (nejen) systému příspěvku na bydlení, ale jak se zdá, problém nečerpání příspěvku na bydlení přetrval, nebo se spíše prohloubil. A to i přes probíhající deregulaci nájemného a další faktory (růst cen energií a služeb spojených s užíváním bydlení) přispívající k růstu finančních nákladů na bydlení. Z provedených analýz vyplynulo, že problém nečerpání příspěvku na bydlení se týká zejména domácností seniorů (domácností s osobou v čele starší 65 let) a je spekulováno nad možnými příčinami tohoto stavu.

Příspěvek Jan Sládka je věnován vybraným teoretickým konceptům „soupeřícím“ na poli sociologie bydlení ve snaze vysvětlit změny (resp. jejich příčiny, povahu a důsledky), ke kterým v oblasti bydlení v postkomunistických zemích došlo. Zmiňován je koncept path-dependence a koncept konvergence (resp. divergence). V neposlední řadě autor konstatuje, že poslední ekonomická krize, jejíž příčiny jsou spojovány právě s oblastí bydlení, otevírá pro sociologii bydlení nová témata a vede k přehodnocení některých stávajících paradigmat. Jako příklad sociologií bydlení doposud spíše opomíjeného tématu, uvádí problematiku nerovnosti, resp. spravedlnosti, která může mít, jak autor dokládá na konkrétních datech, v postkomunistických zemích specifický charakter např. v souvislosti s privatizací obecního bytového fondu.

Seznam článků tohoto čísla:

Důchody a investice do rezidenčních nemovitostí (Martin Lux)
Příčiny bezdomovství v ČR (Martina Mikeszová)
Proč české domácnosti nepobírají příspěvek na bydlení? (Petr Sunega)
Dvacet let výzkumu bydlení ve střední Evropě (Jan Sládek)