Stöckelová: „Objevení, pohyb a proměny koronaviru souvisejí s podobou světa, tak jak ho v posledních desetiletích utváříme“

Podle Terezy Stöckelové hlas vědy spolu s rozpadem ustavených hierarchií a autorit ve společnosti oslabil. K čemu však došlo v rámci vědecké obce samotné, je zesílení konsenzu ohledně klimatické změny. „Dramaticky se zvýšil objem poznatků – především co se týče komplexní provázanosti jednotlivých jevů a procesů. Pomohla tomu i institucionalizace klimatické vědy coby svébytného oboru, která vedla k větší spolupráci napříč obory a povědomí, že na tento typ otázek a problémů potřebujeme spíš nereduktivní vědu, která se snaží popasovat s komplexitou světa jinak, než že ji zjednoduší do laboratorních podmínek,“ vysvětluje Stöckelová. Planetu podle ní více chápeme jako komplexní systém, který sice neřídíme, ale jako jeho součást ho masivně, cíleně i nezamýšleně ovlivňujeme.

Intenzita změn na lokální úrovni, kdy tyto změny začínají ovlivňovat naše každodenní životy, pak přispívá k rozšiřování politické a veřejné diskuze nad změnami globálními. „Druhým klíčovým faktorem jsou nově vznikající technologie, které představují reálnou alternativu fosilních paliv. Roste tím počet tržních aktérů, kteří ústup od fosilních paliv prosazují, a to v určitých rozhodujících kontextech nejspíš s větším efektem, než jaký mají hlasy vědců a klimatického hnutí,“ připomíná Stöckelová.

Zda se dá klimatická krize srovnávat co do naléhavosti se současnou koronavirovou krizí, je otázka. V případě pandemie jde o náhlý, nouzový stav, nikoli o plíživou změnu. „V případě akutní nouze je schopna se rychle mobilizovat řada aktérů napříč společností. Zároveň je ale zřejmé, že potřebujeme především robustní, a rovněž rychle reagující sdílenou veřejnou infrastrukturu. To, co mi přijde důležité ve vztahu ke klimatu i ke koronaviru, je diferencovat. Neupínat se na kontrast mezi veřejným a soukromým sektorem – je potřeba opatrně rozlišovat napříč těmito sektory a vytvářet příčné koalice. Technologie a inovace, díky nimž budeme moci přejít na nízkouhlíkovou ekonomiku, vznikají právě v takové spolupráci,“ vysvětluje socioložka, když upozorňuje na nesprávné rozdělování soukromého a veřejného sektoru. „V Česku se často hlásá, že bohatství vytváří soukromý sektor, zatímco veřejný ho jen přerozděluje. To je nesmysl. Empirické studie ukazují, že vývoj těch nejzásadnějších technologií byl vždy umožněn různými typy dotací a veřejných investic. Kreativita v soukromém sektoru je možná díky tomu, že dostává veřejnou podporu, kterou je u nás v Evropě v první řadě samotné veřejné, více či méně bezplatné školství,“ dodává.

Když Stöckelová mluví o společnosti, zmiňuje přístupy francouzského filozofa Bruna Latoura a význam propojení lidského a nelidského, které nemáme nikdy plně pod kontrolou a které vždy stojí na pozadí našeho jednání. „Když budeme uvažovat třeba o udržitelném zemědělství, potřebujeme obsáhnout složitou a různorodou spleť lidí, organismů, nástrojů, chemických sloučenin, což jsou poznatky a praxe existující napříč sociálními, přírodními či zemědělskými obory,“ uvádí například. „Objevení, pohyb a proměny koronaviru souvisejí s podobou světa, tak jak ho v posledních desetiletích utváříme. Planetární mikrobiologie je ovlivňována dlouhodobým lidským působením v různých ekosystémech, urbanizací, dramatickým nárůstem přepravy zboží, bezprecedentním globálním turismem,“ vyjmenovává souvislosti koronavirové krize.

Celý rozhovor, ve kterém se Tereza Stöckelová zabývá také postavení vědy a vědeckých expertů v dnešním světě, je dostupný online.