Křížková: „Ženy nesou neúměrně větší díl negativních dopadů pandemie“

Jsou ženy hrdinkami nebo oběťmi pandemie? Alena Křížková nerada vidí ženy jako oběti. „Jde o to, že ženy zkrátka nesou neúměrně větší díl negativních dopadů pandemie,“  vysvětluje a dodává, že pandemie dopadá na všechny, ale na někoho víc: „Když sečteme krizi na pracovním trhu, která více postihuje a ohrožuje pracovní místa žen, a zároveň obrovskou zátěž v domácnosti, která ještě narostla, tak je zcela jasné, že to jsou právě ženy, na něž dopadá tvrději. Je ale pravda, že na ně můžeme pohlížet i jako na hrdinky, protože to pořád zvládají, a nedělají žádné masové protestní akce, třeba že by stávkovaly. A tím, že to zvládají a přežívají, nám ukazují šílenost té situace, a tím ji kritizují. A je rovněž pravda, že oběti z žen udělal stát, který je v tom nechal a vůbec jejich situaci neřeší, bere se to jako samozřejmost. Politika se vůbec nezabývá tím, že by to mělo být jinak, že to je pro ženy v podstatě neúnosná zátěž, pokud si mají zároveň udržet placené zaměstnání. Až v okamžiku, kdy se ukáže, že by třeba zdravotní sestry nebo učitelky měly být nějak masově na ošetřovném, tak se jim povolí dát děti do mateřských škol.“  

Křížková v rozhovoru také kritizuje podhodnocenost veřejné péče, která z větší části leží právě na bedrech žen. „Sem lze mimochodem zahrnout i obory, na něž především dopadají vládní opatření a pro které je typické, že v nich jde v širším smyslu také o péči – o kontakt se zákazníky, třeba u servírek, kadeřnic nebo u žen pracujících v turismu. Právě v těchto oborech jsou časté termínované smlouvy, práce na dohodu a další typy prekérní práce, které jsou obecně častější u žen než u mužů,“ objasňuje.  Vše se zároveň děje v době, kdy už to vypadalo, že se zlepšuje situace v oblasti nerovností v odměňování, tzv. gender pay gap. „Šlo o vedlejší dopady jiné agendy, třeba prodlužování pracovního života a pozdějších odchodů do důchodu. A taky skutečnosti, že se v poslední době několikrát zvýšila minimální mzda, což dopadlo mimo jiné na ženy,“ popisuje Křížková důvody spadající do předkoronavirového období.

Nejčastější rozdělení rolí v českých domácnostech je přitom stále vcelku stereotypní, což současná krize dále prohlubuje. „Z výzkumů víme, že ženy stráví prací a péčí v domácnosti téměř dvojnásobek času než muži. To je ovlivněno jednak naučenými vzorci z předchozí rodiny, ale také ekonomickou úvahou. A v okamžiku, kdy je ohrožen příjem domácnosti, tak alespoň jeden si musí tu práci udržet. A tehdy má mužova práce přednost,“ shrnuje Křížková.

Na nižší finanční ohodnocení žen má jejich „druhá směna doma“ značný vliv: nižší platy žen zapříčiňuje také očekávání, že budou pečovat. Péče na ně potom skutečně dopadá více, protože mají nižší plat. „Říkáme tomu penalizace mateřství, penalizace péče, a děje se i ženám, které děti nemají, protože se od nich očekává, že je mít budou nebo by mohly mít a že nebudou schopné svou práci zvládnout zároveň s rodinou. A vedle genderu má vliv i věk – z výzkumů víme, že jakmile žena není považována za potenciální matku, tak je zase považována za starou, že už prostě není schopna se učit nebo se potýká s handicapem, který získala během předchozího života, kdy byla považována za pečovatelku. Takže jsou na trhu práce znevýhodněné vícenásobně,“ vysvětluje Křížková.

A proč si aspekt krize si v české společnosti nezískává potřebnou pozornost? Ženy se svým způsobem ocitají v pasti. „Je zkrátka považováno za samozřejmé, že to ženy na sebe vezmou, proto to není vnímáno jako problém. Vezmou to na sebe, protože to je v naší společnosti součást jejich identity. Je velmi obtížné se proti tomu ohradit. Je to, jako by ženy řekly, že nechtějí být dál ženami. (...) Je to dáno i malým množstvím žen v politice a tím, že to téma není považováno za prioritu, ačkoli řada analýz ukazuje, že neřešení problému má ekonomické i jiné dopady na celou společnost,“ popisuje Křížková.

Najít řešení tohoto problému přitom není jednoduché, podle Křížkové je však důležité, aby si ženy uvědomily, že v tom nejsou samy – „že tohle prožívá spousta žen. A taky by si neměly nechat vnutit pohled, že to je jejich individuální problém a že to je jejich vina. Že když jsou každý večer úplně vyřízené, snažily se vše zvládnout, ale stejně mají pocit, že to udělaly všechno tak nějak napůl, tak to není jejich selhání. Není to jejich vina, ony si tuhle situaci nezpůsobily, nezvolily si tuhle zátěž, která v podstatě nejde utáhnout. Myslím, že dost pomůže, když si člověk tohle uvědomí a doma o tom mluví. Klidně i před dětmi“.

Podle Křížkové je také zcela nezbytná veřejně dostupná a kvalitní služba péče o děti. „Stejně tak by měla společnost ženy i muže jasně motivovat k péči o druhé,“ doplňuje.

Celý rozhovor je dostupný online (placený přístup).