Kostelecký: "Jak a v čem bychom byli jiní, kdybychom se v letech 1938 a 1939 nevzdali, můžeme jenom spekulovat"

Otázky ohledně národní povahy či konkrétního vlivu historických událostí na jednání a hodnotové orientace ve společnosti nepatří mezi sociálními vědci mezi oblíbené. Ačkoliv naše Centrum pro výzkum veřejného mínění v loňském roce zjišťovalo postoje českých občanů k osobnostem, obdobím a událostem česko-slovenské historie a zařadilo do svého šetření unikátní téma „osudových osmiček" v historickém vědomí české a slovenské veřejnosti, kde kladlo dotazy mimo jiné na postoje k podpisu Mnichovské dohody či protektorátu Čechy a Morava, určit, jak se promítají takto zlomové okamžiky dějin do dalších generací, není možné bez důsledné analýzy historických souvislostí.

Kostelecký i proto odmítá zjednodušené čtení naší historie, když upozorňuje na skutečnost, že ono „vzdání se bez boje" bylo spíše „rozhodnutí politických elit než projev nějaké národní povahy“. Připomíná, že řada Čechoslováků působila v exilové armádě na Západě i na Východě či v protinacistickém odboji, a dodává: „Jak a v čem bychom byli jiní, kdybychom se v letech 1938 a 1939 nevzdali, můžeme jenom spekulovat."

Na společnost má přesto podle Kosteleckého tak zásadní událost, jako je vyhlášení protektorátu a následná okupace, zásadní vliv, a to zejména z důvodu dramatické změny mnoha institucí, zákonů a předpisů, které zasahují do běžného života. „Mění se společenské normy, hodnoty i chování lidí,“ uvádí. Jak? „Společnost i jednotliví lidé se takovému obratu musí přizpůsobovat, mění se struktury moci, často i společenské postavení jednotlivých lidí i celých skupin. Dostávají se do situací, se kterými nemají zkušenosti, stojí před dilematy, vytvářejí se nové vzorce chování.“

Stran vlivu takových událostí na národní povahu vyjadřuje Kostelecký pochyby, nakolik se dají specifické vlastnosti či psychologické charakteristiky spojovat s celými národy: „Jisté je, že mohou existovat zkušenosti nebo prožitky, které příslušníci jednoho národa sdílejí a jsou pro ně specifické. Takové zkušenosti, třeba i z období protektorátu a okupace, ovlivňují dění ve společnosti i dlouhodobě, poté, co byla okupace ukončena, jelikož každá nová generace si osvojuje hodnoty, normy a způsoby jednání od generací starších. Díky tomuto mechanismu kolektivní zážitky a zkušenosti ovlivňují i způsoby jednání a chování a sdílené hodnoty generací dalších,“ uzavírá Kostelecký.

Celý rozhovor je k dispozici zde: