Vydáno: 12. 2. 2021
Z médií

O hnutí QAnon, vlivu sociálních sítí na šíření dezinformací a o tom, kdo a proč věří konspiračním teoriím, mluvila v rozhovoru pro Salon deníku Právo antropoložka Marie Heřmanová.

Ilustrace: Pixabay.com

Okolnosti, za kterých člověk propadne konspiračním teoriím, jsou v dnešní době pochopitelné. „Myslet si, že konspiracím věří lidé, co nemají dostatek informací a nejsou mediálně gramotní, je příliš zjednodušující,“ vysvětluje kulturní a sociální antropoložka. V současné pandemické situaci plné nejistot a otázek se nedůvěra ve vládní autority projevila ve větší míře než kdy jindy. Lidé neustále vyhledávají nové informace, které by mohly vysvětlit, co překazilo normální fungování světa. Spiklenecké teorie dokáží zaujmout a poskytnout šokující a zároveň uspokojující odpovědi, které mainstreamová média nemusí sdílet. „Konspirace dávají lidem vysvětlení, že za zhoršující se situaci – vlastní i společenskou – nemůžou oni sami, ale někdo, na koho lze ukázat prstem,“ líčí Heřmanová. „Věříme konspiracím, protože jinak bychom museli uvěřit, že selhal kapitalismus – ale to by byla moc velká kognitivní disonance, to jde proti všemu, co se tady třicet let říkalo,“ dodává.

Ačkoliv se konspirační teorie po celém světě těší velké popularitě, jejich příznivci jsou mnohdy společností i politickými lídry krutě odsuzovány. „Na konspirační teorie bychom měli nahlížet hlavně jako na sociální kritiku,“ zdůrazňuje Heřmanová. „U spousty konspiračních narativů tolik nejde o konkrétní obsah jako spíše o nedůvěru v oficiální verzi událostí,“ objasňuje.

Signifikantní vliv na šíření konspirací mají sociální sítě, které neustále propojují odlišné lidi s podobnými světonázory. Jejich cílem je ovšem snaha o získání co nejvíce času a pozornosti uživatele, čemuž poutavost spikleneckých teorii jenom nahrává. „Je důležité si uvědomit, že informační toky na sociálních sítích řídí algoritmy, které mají vlastní agendu: chtějí nás kvůli zisku udržet u obrazovky,“ podtrhává Marie Heřmanová.

Celý rozhovor s Marií Heřmanovou je dostupný online.

Zpracování tohoto rozhovoru na web Sociologického ústavu AV ČR vzniklo v rámci odborné stáže v rámci projektu Otevřená věda Akademie věd ČR.

Sdílejte tuto stránku