Chylíková: „Přesvědčení o zkažené současnosti je výsledkem idealizace minulosti, kterou stvořila modernita“

„Když dějiny uchopíme jako civilizační proces, který prochází změnami, nebude nám činit potíže přesvědčení o stálosti lidské povahy narušit. To však neznamená, že se stoupenci neměnnosti lidského charakteru ve všem mýlí,“ píše v úvodu Chylíková. Zaměřuje se přitom na populární narativ, s nímž se často setkáme ve veřejných debatách: že lidská povaha, způsob myšlení, humor či vztahy mezi lidmi zůstávají pořád stejné.

Pokud se podle Chylíkové napříč historií něco nemění, je to přesvědčení společnosti o zkažené současnosti. „Lidé napříč historií se domnívají, že právě ta jejich současnost je v naprosto katastrofálním stavu a že v minulosti bylo všechno lepší. K tomuto přesvědčení náleží i varování před blížícím se koncem civilizace, které vychází ze starozákonního mýtu o zániku času a věků. Hrozba přicházejícího konce civilizace je živá i dnes; novinové komentáře či diskusní pořady a besedy s více či méně respektovanými intelektuály se jen hemží pesimistickými výhledy,“  komentuje (nejen) současnou veřejnou debatu. V té se podobným způsobem objevuje odvěká představa o podřízenosti žen či zkaženosti mládeže.

Zajímavá je pak podle autorky eseje historická proměna v pojímání lidské tělesnosti a sexuality. Například v určitých obdobích byla v antickém Řecku společensky přípustná pederastie a Martin Luther byl ve skutečnosti ve svých textech velice vulgární co do tělesných záležitostí. „Překvapení, údiv či rozčarování, které v nás vzbuzuje bizarní chování lidí z jiných dějinných období, nejsou jen důsledkem toho, že žijeme v jiných časech a naše mentalita se od té jejich podstatně liší. Příčinou našeho šoku je i zkreslený a idealizovaný obrázek o minulosti, který stvořila modernita,“ vysvětluje Chylíková. Je to nejen ustálený výklad dějin, v němž zpravidla abstenuje zevrubný pohled na každodenní život, ale také zjedodušující obrazy moderní populární kultury, co nás přivádí k představě minulosti jako zlatého věku, doby lepší, nezkažené.

Sociologií poučeným čtenářkám a čtenářům nejpozději v tuto chvíli nejspíš přijde na mysl německý sociolog Norbert Elias a jeho slavné zkoumání lidského chování v dvousvazkovém díle O procesu civilizace. I Chylíková ve svém textu připomíná roli psychosociální dynamiky, objevující se v Eliasově civilizační teorii, když zmiňuje, že Elias „ukazuje, že za historickou proměnou chování nestojí jen nějaké povrchní změny názoru na to, co se sluší a patří, ale hluboké změny v psychologii člověka“. Z tohoto pohledu tedy není divu, že základem evropské komiky je podle Chylíkové toaletní humor. „Dobové chápání tělesnosti a sexuality se nemohlo neodrazit v tom, čemu se lidé v různých dějinných epochách smáli a co jim přišlo komické,“ doplňuje.

Esej byla publikována v online verzi Deníku N.