„Zklamání z demokracie“ a „Pasivní postkomunistický občan“: analýza dvou mýtů o politické angažovanosti v nových demokraciích

„Zklamání z demokracie“ a „Pasivní postkomunistický občan“: analýza dvou mýtů o politické angažovanosti v nových demokraciích

Ve valné většině zemí byl pád komunistického režimu a počátek budování demokracie spojen s vysokou politickou angažovaností a podporou občanů. I díky tomu se obecně očekávalo, že postkomunistický východ poměrně rychle dožene demokratický západ. K takovému vývoji ovšem nedošlo. Volební účast, politická angažovanost a spokojenost občanů a občanek nových demokracií začala oproti očekáváním výrazně klesat. I po 25 letech od pádu východního bloku se propast mezi starými západoevropskými demokraciemi a postkomunistickými zeměmi v řadě ohledů, jako je například občanský a politický aktivismus, prakticky nezměnila. Existují pro to dvě obecně přijímaná vysvětlení: 1) „Zklamání z demokracie,“ které pramení z kontrastu mezi přehnanými očekáváními na počátku devadesátých let a špatným praktickým fungováním demokratických režimů. 2) Vysvětlení odkazující se na „pasivního postkomunistkého občana“, které vidí problém na straně obyvatel a obyvatelek těchto zemí, kteří např. v sobě mají stále nést negativní dědictví komunismu. Cílem prezentace je prozkoumat tato vysvětlení. I když jsou obě vysvětlení značně populární a obecně přijímaná, zatím existuje jen málo studií, které by zkoumaly jejich platnost. S pomocí různých dat (data o kolektivních politických akcích ve čtyřech postkomunistických zemích v období od 1989 do 2010, komparativní dotazníková šetření napříč evropskými zeměmi) prezentace ukáže, že obě vysvětlení jsou spíše zavádějícím mýtem. Problémy spojené s politickou angažovaností v postkomunistických demokraciích jsou mnohem komplexnější a jejich zdroje je třeba hledat jinde.