Výběr krátkých sociologických komentářů

Jana Gabrielová a Markéta Brabcová z NKC – gender a věda poskytly v únoru komentář pro magazín Heroine v rámci kampaně Jedna velikost nestačí, jejímž cílem je ukázat, že výzkum, vývoj a inovace nemohou vznikat pro „univerzálního člověka“. Takový přístup totiž podle dosavadních poznatků vede k výstupům, z nichž má prospěch jen část populace, zatímco ostatní jimi mohou být nejen znevýhodněni, ale i ohroženi na svém zdraví nebo dokonce životě. „Je proto důležité do výzkumu začleňovat aspekt genderu, rasy či věku. Jen takový výzkum vytváří nejlepší výsledky pro všechny,“ uvádí web NKC. Podle Braabcové například v lékařských vědách dodnes panuje gender data gap a ženy v důsledku toho doplácejí na špatně předepisované léky či chybně diagnostikovaná onemocnění. „Jde o to, najít nějakou rovnováhu. Když má žena menstruaci, neznamená to, že nebude brát léky. Stejně jako v průběhu těhotenství nevysadí všechny léky, které musela dosud užívat,“ komentuje Brabcová. Lékaři si často nevědí rady ani s odlišným prožíváním bolesti. Tu ženy podle různých průzkumů vnímají jinak: mohou mít nižší práh bolesti, ale snášejí bolest delší dobu. „Nechtějí působit jako hysterky, proto bolest déle vydrží, a když pak na rostoucí bolest reagují expresivněji, lékaři mají pocit, že přehánějí,“ popisuje Gabrielová. Rozvíjí také úvahy o rozvoji technologií, jako je umělá inteligence nebo virtuální realita. „Když nejsou ženy zahrnuté v rozhodovacích procesech, chybí v dané oblasti jejich hledisko. Tím pádem se na ně zapomíná. V případě virtuální reality se to týká jejich fyziognomie – zařízení prostě uživatelkám nesedí,“  uvádí Gabrielová.

Česká televize odvysílala reportáž (čas 48:11) s komentářem sociologů Věry Patočkové a Jiřího Šafra v kontextu jejich loňské publikace Volný čas dětí staršího školního věku a jeho prožívání. Výsledky reprezentativního výzkumu v České republice 2021. V reportáži například na základě výsledků jejich sociologické studie zaznívá, že výběr volnočasových aktivit se liší podle sociálně ekonomického postavení rodiny. „Mezi dětmi z rodin se základním vzděláním neprovozuje sport dvě třetiny z nich, zatímco v rodinách vysokoškolských je to zhruba třetina,“ uvádí Šafr. Podstatným zjištěním také je, že děti tráví výraznou dobu s mobilem. „Některé děti zmiňovaly, že kvůli té době, kterou tráví na internetu, tak zanedbávají spánek nebo jídlo,“ zmiňuje Patočková.

Socioložka Klára Plecitá pro Seznam Zprávy shrnula uplynulé tři roky, které se nesly v duchu kontinuální krize. „Zhoršila se spokojenost s vládou, se stavem ekonomiky a klesla důvěra v politiky. Z dat vyplývá, že k tomu došlo v souvislosti s nespokojeností, jak vláda ANO v čele s premiérem Babišem zvládala pandemii a jak se zejména zachovala k rodinám s dětmi ve školním věku a k lidem, které vládní restrikce v pandemii připravily o práci a příjmy,“ uvedla. Šlo podle ní zejména o reakci společnosti na vládou zhoršené fungování demokracie za pandemie. „Nespokojenost s výkonem vlády, se stavem ekonomiky a nižší důvěra k politikům však přetrvávají dodnes a nová vláda na tom nebyla zatím schopna nic změnit,“ dodala socioložka. Pokud jde o budoucnost, vyhlídky Čechů mohou ovlivnit další působení vlády. „Objektivní i subjektivní zhoršení finanční situace jednotlivců a rodin se do volebních preferencí do určité míry promítají, ale nejsou to zdaleka hlavní proměnné. Dlouhodobé výzkumy ekonomické volby z mnoha zemí ukazují, že nejdůležitějším faktorem bude očekávání veřejnosti, zda se zlepší, či dále zhorší stav celé české ekonomiky. Pokud budou očekávání pesimistická, preference opozice porostou, pokud optimistická, preference vládních stran se udrží,“ vysvětluje Plecitá.

Hana Maříková, socioložka z oddělení Gender & sociologie, ve článku Poslední mocné tabu Týdeníku Respekt, zaměřeném na téma financí ve vztazích, hovořila například o úskalí spravedlivého systému, při kterém partneři přispívají do společného hospodaření stejnou částkou. „V okamžiku, kdy jeden z páru – častěji žena – vydělává méně nebo je doma s dětmi, je tento model pro toho člověka nevýhodný,“ uvádí. Ve článku se objevuje také odkaz na knihu Živitelé a živitelky, v níž Maříková popisuje s dalšími badatelkami bariéry, na které narazila při výzkumu představ o „živitelství“. Podle ní zejména páry, kde žena vydělávala více, nebylo snadné získat pro rozhovor. „Ukázalo se, že muži nejsou příliš ochotni hovořit o tématu rodinného života, pokud pociťují, že v této oblasti ,ztrácejí‘ nebo sami sebe vnímají jako ,nedostatečné‘. To se týkalo především mužů z rodin, kde ženy vydělávají více,“ píší socioložky.

Financím se věnoval rovněž sociální geograf Tomáš Kostelecký pro dením Metro, který se zaměřil na spojitost mezi životní spokojeností a výší příjmů. „Z analýz, které dělala pro Akademii věd ČR socioložka Dana Hamplová, vyplývá, že lidé, kteří mají málo peněz, mají i horší kvalitu života. Mají pak i potíže různého typu, včetně těžkostí ve vztazích. Jak stoupá příjem, tak se to zlepšuje, ale zhruba nad 1,5násobkem příjmu už je to jedno. Vlastní spokojenost či prožívání pocitů se už výrazně nezvyšuje,“ říká Kostelecký.

Ekonomka Martina Mysíková poskytla komentář serveru Seznam Zprávy k tématu dopadu zdražování na lidi žijící bez partnera a osamělé důchodce. Těch podle statistik v Česku přibývá a jsou přitom nejvíce zasaženi vysokou inflací. Autor článku se dostává také k dopadům na neúplné rodiny. Podle odhadu Mysíkové se mohou lišit důvody pro prohlubování rozdílu mezi úplnými a neúplnými rodinami podle jejich typů: U kategorie „rodiny s dětmi“ se jako vysvětlení nabízí fakt, že rodiny s jedním živitelem využívají sociální dávky častěji než úplné domácnosti. Z průzkumu SILC přitom jednoznačně vyplývá, že sociální podpora rodinám roste pomaleji než příjmy z práce. „U penzistů bych hledala vysvětlení v genderových rozdílech,“ doporučuje ekonomka.

Magazín Vlasta se zaměřil na retro, utíkání k nostalgii. Oslovil přitom socioložku Blanku Nyklovou, která fenomén obecně popsala: „Existuje celá řada studií, které se zabývají tím, co může nostalgii v rámci zemí, které mají zkušenosti se socialismem, vyvolávat a šířit. V neposlední řadě se ukazuje, že určitým motorem jsou ekonomické snahy vydělat na prodeji ,retro‘ předmětů a výrobků. Narážíme tu tedy na další paradox, využívání výrobků a značek produkovaných v rámci socialistického hospodářství k ryze kapitalistickým účelům. Ne úplně nepodstatným rozměrem celého jevu a důvodem vyhledávání předmětů z doby před rokem 1989 je u některých lidí uznání a ocenění jejich estetických kvalit, které mohou sloužit jako inspirace například pro dnešní umění všední potřeby.“ Ve článku byl také publikován text Zneužitá nostalgie?, v němž socioložka popisuje důvody, které lidi často k nostalgii vedou: 

Nostalgii lze zneužít zejména v případě, kdy se nebudeme snažit pochopit, jaké důvody pro ni různé skupiny lidí mohou mít. Slovinský badatel Mitja Velikonja, který se zabývá historickou pamětí, ukázal již před více než deseti lety, že pro některé lidi je skutečným důvodem pro „ostalgii“ touha po spravedlivějším uspořádání společnosti. Hovoří o utopii obrácené do minulosti. V této souvislosti je opět jednoduché naskočit na vlnu morální paniky a až hysterické poukazování na to, že se přece o žádnou utopii nejednalo. Připomínat lágry, lidi zastřelené na hranicích či umučené ve věznicích a pracovních táborech. Je to jistě jedna z možností, ale není právě produktivní, nevede k pochopení toho, co za samotným jevem stojí. Z jeho výzkumu plyne, že ostalgie je složitější a nejde o touhu po návratu autoritářství. Je ji naopak možné využít jako prostředek pro zkoumání nerovnosti a nespravedlnosti, se kterými se v současnosti potýkáme a které v řadě případů plynou z nedávné minulosti. Mohlo by nám to pomoci pochopit, jak jsme se dostali do situace, kdy nemalá část společnosti čelí chudobě či hrozbě okamžitého pádu do ní, nedostatku bydlení a možnosti zaměstnání.

Socioložka Nina Fárová při příležitosti letošního Mezinárodního dne žen vystoupila v pořadu Káva o čtvrté na Českém rozhlase Dvojka, a to k tématu rovných příležitostí. Celý pořad je k dispozici online.

K politické situaci na Slovensku se vyjadřovala socioložka Paulína Tabery v pořadu Jak to vidí... Českého rozhlasu Dvojka. „Musíme si uvědomit, že už začíná předvolební kampaň. Fico zná své voliče a tím, že reprezentuje tvrdší jádro původního SMERU, zasahuje svými stupňujícími se výroky i extremističtější směry,“ vysvětluje Tabery stoupající popularitu slovenského expremiéra. Podle ní se Slovensko aktuálně se nachází ve stavu hibernace. „Lidé nevědí, koho volit. A Fico jistým způsobem odpovídá na jejich poptávku po klidu a na strach, který se tam rodí,“ dodává socioložka. V rozhovoru se věnuje například také tomu, proč jsou tak ožehavým tématem staré stíhačky určené pro Ukrajinu, i to, jaký postoj zaujímají Slováci k ruské válce na Ukrajině. Záznam je volně dostupný.