Heřmanová: „Sociální sítě jako hlavní faktor polarizace společnosti? Jen mýtus“

Podle Marie Heřmanové nevytváří sociální sítě něco, co by se jinak bez jejich přispění nedělo. Ovlivňovat lidské chování a rozhodování do určité míry sice mohou, lze to ale říci jen velmi obecně. „Platformy mění naše chování, jako každá jiná velká technologická změna. Ale ne specificky. Není pravda, že by mohly způsobit, že budete dejme tomu volit Trumpa – nebo kohokoli –, když předtím máte úplně jiný politický názor. Neexistují žádná data, která by prošla seriózním vědeckým zpracováním a pak z nich vyšel tento závěr. Žádný masivní přeliv voličů se nekoná. Existuje studie, která ho právě v případě zvolení Trumpa odhaduje na jedno procento. U těsných volebních výsledků to sice může hrát roli, ale to je jiná otázka. Mýtus o tom, že sítě jsou hlavním faktorem polarizace společnosti, je opravdu jen mýtem,“ vysvětluje a zdůrazňuje, že sociální sítě pomáhají názory spíše utvrzovat, než cokoliv jiného.

Nové technologie často způsobují paniku či přehnaná očekávání, neměli bychom je však primárně vinit ze schopnosti měnit naše rozhodnutí. „Platformy jsou zcela jistě nové například tím, že jsou nízkoprahové, snadno dostupné skoro každému. A proud komunikace, která na nich probíhá – ten není jen obousměrný (...). Nicméně výzkumy ukazují, že to je spíš jen potenciální možnost. Aktivně přispívá jen velmi malé procento lidí ve srovnání s počtem těch, kteří platformy sledují,“  reaguje antropložka na otázku, zda jsou pro nás internetové platformy něčím kvalitativně novým. Je však důležité si uvědomit, že sociální sítě mají schopnost určovat tón konverzace, svůj obsah totiž zprostředkují na základě neveřejných algoritmů.

Co to udělá s člověkem, když mu vypnou Facebook? Podle Heřmanové hodně, protože sociální sítě dnes plní také funkci zpravodajského média. „Znepřístupnění Facebooku v Rusku je průšvih. Jak pro Rusy, tak pro nás na Západě. Oni se nedozvědí, co se děje tady, my se nedozvíme, co se děje u nich. Platformy jsou prostředkem globalizované komunikace. Umožňují poznat, co si lidé v cizí zemi myslí, zda propagandě věří, nebo nevěří, umožňují je kontaktovat. Tohle je pryč. Zároveň se ale ukazuje, že je sice možné vypnout nebo cenzurovat konkrétní platformy, ale jakmile jednou existuje tento model komunikace, nedá se zrušit úplně. Vznikají nové platformy a lidé se na ně přesunou,“ popisuje, proč je třeba Facebook vnímat jako důležitý zdroj informací.

Zda je možné sociální sítě reformovat a nastavit pravidla, na kterých by se všichni shodli, je podle Heřmanové možné, nicméně v debatách jen málo zaznívají flexisbilnější řešení, která by se nacházela někde uprostřed protilehlých extrémů: „Nedávné kauzy jako útok na Kapitol a odhalení takzvaných Facebook Papers vygenerovaly v americkém akademickém prostředí několik zajímavých návrhů. Jeden z nich: kategorizujme uživatele. Označme ty, kteří na sítích vedou politickou kampaň a zároveň mají nezanedbatelný dosah. Pak můžeme říci třeba: tento člověk smí mít jen tři posty za týden. Nesmí si koupit libovolné množství reklamy, ale jen do stanoveného limitu. Sleduje se, jaká reklama to je a na koho cílí. To by byla regulace politických kampaní, která by se nijak nedotkla běžných uživatelů, kteří postují fotky svého psa. Další nápad: vyvinout tlak na průhlednost algoritmů, které uživatelům zobrazují obsah. Umožnit jeho vypnutí, aby příspěvky prostě jen přicházely po časové ose, bez priorit. Vymyslet se dá hodně. Jde o to, kdo to pak prosadí, kdo to platformám vnutí,“ přemítá Heřmanová.

Pokud jde o postihování lží a dezinformací na sítích, pohybujeme se podle Heřmanové na tenkém ledě. Důležité je totiž nejdřív rozlišit, zda dezinformace dotyčné osoby šíří záměrně, se zlým úmyslem. „Možná by bylo rozumné používat právě tahle kritéria. Nejspíš by to umožnilo postihnout některé dezinformační weby. Odstřihnout je od financování. Zároveň ale musíme chránit lidi, kteří mají legitimní důvody dezinformacím věřit. Kteří mají nějaké frustrace, problémy, špatné životní zkušenosti, kteří mají důvody věřit, že jim oficiální média lžou. Takovou životní zkušenost musíme brát vážně a dozajista ji nemůžeme trestat,“ vysvětluje antropoložka.

V rozhovoru se Heřmanová zabývá také šířením nenávistí na sociálních sítích, influencery či autenticitou. Celý rozhovor je dostupný online (placený přístup). V nedávné době se komentáře Marie Heřmanové objevily také na serveru Media Guru, a to ve článku Komunity oslovují čím dál více uživatelů sociálních sítí.