Předjarní sociologické komentáře

Deník N publikoval rozsáhlý rozhovor o bydlení se socioekonomem Martinem Luxem. Zabývá se v něm například tím, proč nejsou mladí Češi ve svém volání po dostupnějším bydlení tak radikální jako na Západě, proč je podle něj myšlenka danění prázdných bytů důležitá nebo proč nebude ani výrazné zlevnění bytů pro společnost dobrou zprávou. „Že si mladí nemohou pořídit bydlení sami a jsou závislí na výpomoci rodičů, není dobrá zpráva. Takže problém to rozhodně je. Nejen v Česku, ale globálně. Mluví se o urbánní krizi dostupnosti bydlení, která se týká hlavně velkých měst po celém světě. Dopadá na mladou generaci a fakt, že ta česká je ve svých reakcích méně radikální, než jsou třeba na Západě, je do velké míry zapříčiněn právě rozsáhlými mezigeneračními transfery, které u nás mají tradici. Mladí se do velké míry spoléhají na to, že dostanou výpomoc od rodičů nebo prarodičů,“ vysvětluje Lux. Vysoké ceny bydlení podle něj dopadají na všechny, kteří nemají přístup k rodinným transferům. „Nemusí být nejmladší, může to být i starší člověk, který si chtěl pořídit vlastní bydlení a nyní se mu ten sen neustále víc a víc vzdaluje. Dopadá to tedy na poměrně velkou skupinu domácností,“ popisuje. Celý rozhovor je dostupný online (placený přístup), Deník N téma rozvádí také v dalším článku.

Ekonomka Kamila Fialová se na vlnách Českého rozhlasu Plus věnovala dopadům pandemie na zaměstnanost a šedé zóně ekonomiky. V pořadu Odpolední plus (čas 14:11) se zmiňuje o tom, že neexistují přesná čísla o velikosti šedé ekonomiky, máme však modelové odhady, které se týkají podílu na HDP – ten se v Česku letech 2005 až 2017 pohyboval kolem 13 %, což je mírně pod evropským průměrem. „Důsledky pro ekonomiku můžeme vidět na několika úrovních. Významné dopady to má pro hospodaření státu. Když se lidé podílejí na šedé ekonomice, stát přichází o daně a peníze placené na odvodech ze mzdy. Celkově potom výrazná šedá ekonomika narušuje legitimitu státu, sociální soudržnost. Na individuální úrovni jsou dopady také významné, a to tím, že lidé ztrácí pracovněprávní ochranu, celkové pracovní pdomínky v šedé ekonomice mohou být horší,“ vypočítává problémy spojené s šedou ekonomikou Fialová. Problém například nastává, když se ekonomice nedaří. V kritických situacích, jako je pandemie, také mohou lidé trpět tím, že nejsou v klasickém zaměstnání. Zlepšit tento stav však vyžaduje komplexní a dlouhodobé řešení, vzhledem k tomu, že podobně jako v jiných postkomunistických zemích i v Česku je určitá míra participace na šedé ekonomice částečně vnímaná jako norma.

Socioložka Yana Leontiyeva byla ještě před začátkem ruské invaze na Ukrajinu hostkou ranního vysílání TV Nova. V pořadu Snídaně s Novou 21. února připomněla, že boj mezi Ruskem a Ukrajinou trvá již 8 let, takže eskalace napětí není nic nového. „Výzkumy veřejného mínění tvrdí, že stoupla ochota činit odpor, ať už účastnit se bojů, anebo se účastnit různých demonstrací,“ podotýká Leontiyeva. Zmiňuje však, že se dá očekávat velká migrační vlna, kdy Česko je pro Ukrajinu zároveň poměrně důležitou cílovou zemí. „Jsou zde i historická, kulturní a nakonec i geografická blízkost,“ vysvětluje a dodává: „Myslím si, že pokud nastane ten nejhorší scénář, tak migrace z Ukrajiny bude pro Česko tím nejmenším problémem, protože bude se jednat o otevřenou válku v Evropě a je už teď evidentní, že Česko tomu nezůstane jenom přihlížet.“

Hana Hašková z oddělení Gender & sociologie komentovala pro Lidové noviny skutečnost, že houstnoucí řady bezdětných dosahují v současnosti vrcholu křivky. „U generací, jež svou plodnost nyní ukončují, již vidíme růst trvale bezdětných. Ve věku 25 až 29 let je mezi bezdětnými singles i bezdětnými, kteří žijí s partnerem či partnerkou, zhruba deset procent těch, kteří rodičovství odmítají,“ vypočítává Hašková, zaměřující se na otázku, proč se Češi a Češky rozhodují nerozmnožovat. Výsledky jejího výzkumu ukazují, že se dobrovolná bezdětnost zhusta mění na tu nedobrovolnou. Dále se také zjistilo, že nejdůležitější proměnou v rámci rozhodování ohledně trvalé nebo dočasné bezdětnosti je to nejzákladnější, tedy vhodný partner. Přitom zvláště muži si často neuvědomují, že přibývající dny nehrají v jejich prospěch. Více k tématu a citovanému článku naleznete na webu Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, který v loňském roce vydal související titul Bezdětní a postoje k rodičovství.

Médii také proběhla společná tisková zpráva Psychologického ústavu AV ČR, Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR a Sociologického ústav AV ČR Pandemie jako významný mezník: Jak Češi prožívají covidovou éru, ve které bylo oznámeno zahájení společného projektu mapujícího každodenní život během pandemie z pohledu historie, psychologie a sociologie. Mimo jiné se v tiskové zprávě píše, že se Sociologickému ústavu AV ČR během pandemie podařilo sbírat relevantní data o chování, potřebách a postojích české společnosti, využitelná pro analýzy sociálních dopadů pandemie. „Uskutečněné výzkumy nám zprostředkovaly bližší pohled na to, jak se život naší společnosti během pandemie proměnil. Můžeme se díky tomu nyní zaměřit na některá specifická témata spojená s touto bezprecedentní změnou,“ uvedl Jindřich Krejčí, ředitel Sociologického ústavu AV ČR. „V projektu se budeme věnovat dlouhodobým dopadům pandemie a tomu, jak rozdílně zasahují rozdílné skupiny populace,“ doplňuje Dana Hamplová, vedoucí oddělení Sociální stratifikace SOÚ a jedna z členek výzkumného týmu projektu.

Sociolog Petr Kubala poskytl rozhovor serveru Eurozprávy.cz na téma rostoucí nedostupnosti bydlení. „Když se podíváme na statistiky, vidíme, že od roku 2015 se ceny nemovitostí u nás zdvojnásobily a vzestupnou tendenci má i tržní nabídkové nájemné. Růst cen nemovitostí se ani během pandemie nezastavil, naopak ještě  zrychlil, u nájmů byla ovšem vidět určitá stagnace. Ve studiích bydlení dostupnost měříme podle indexu price-to-income, tedy kolik průměrných měsíčních platů je potřeba na nákup průměrné nemovitosti. Nejpozději od roku 2015 vidíme, že křivka tohoto ukazatele strmě narůstá a růst mezd tak stále více zaostává za růstem cen. Jednoduše řečeno, čím dál větší počet lidí, včetně solidně vydělávající části střední třídy, si nemůže dovolit pořídit bydlení, protože je pro ně příliš drahé,“ popisuje například současný stav Kubala. Dále například také podotýká, že velkou část poptávky po nákupu nemovitostí tvoří investiční nákupy. „V odborné literatuře se tomu říká financializace bydlení, tedy proces, kdy se bydlení stává více lukrativní investicí, spíše než domovem. Investují jak movitější jednotlivci a rodiny, tak velcí investoři. Zdá se totiž, že investovat do bydlení je výnosné a relativně bezpečné. Problém je to hlavně ve formě prázdných bytů nebo těch, které slouží ke krátkodobým pronájmům. Takové byty potom chybí jinde. Ve veřejném prostoru se pořád dokola mluví o problému na straně nabídky, ale problém je hlavně v poptávkové straně, která je tažena právě snahou o to buď získat snadný příjem nebo se zajistit na stáří nebo předat něco hodnotného svým dětem,“ vysvětluje. Celý rozsáhlý rozhovor je dostupný online.