Projekt přináší analýzu exitujících institucionálních struktur zprostředkování zájmů mezi jedinci, sociálními skupinami a státem, existujících forem zprostředkování zájmů a jejich efektivnosti. Proces zprostředkování zájmů je zkoumán z hlediska sfér, v nichž se odehrává, procesů, jimiž se uskutečňuje, a aktérů těchto procesů. Projekt dokumentuje faktory a způsoby formování otevřené občanské společnosti, participaci občanů, utváření životních podmínek a postojů lidí při zprostředkování zájmů především v pevných formách organizací nebo formách institucionalizovaného chování. Reprezentace zájmů byla operacionalizována do následujících částí: odbory, organizace zaměstnavatelů, politické strany, organizace neziskového sektoru, veřejnost a především média masového působení, organizace veřejné správy, organizace místní samosprávy.
Publikace vydané v rámci projektu (celkem 9, zobrazeno 1 - 9)
Autoři této publikace sledují především institucionalizovanou participaci v různých oblastech politického a společenského života. Věnují se těmto tématům: legislativní rámec politické participace a reprezentace zájmů, politické strany, odbory, zaměstnavatelské svazy a profesní komory, sociální dialog, třetí sektor, zájmové asociace územních samospráv a veřejná správa (vztahy veřejná správa - občan, účast občanů na rozhodování).
Text se zaměřuje na proměnu vztahů mezi státem, státními úřady a úřady místních samosprávy na jedné straně a občany a jejich skupinami na druhé straně. Ukazuje na nové způsoby, jakými se státní a samosprávné úřady snaží komunikovat s občany a vtáhnout je to rozhodování.
České politické strany vytvářely své organizace na začátku 90. let v prostředí, které bylo nepřátelské vůči organizovanému stranictví. Strany čelily neexistenci zájmu o vstup do stran mezi občany, což je vidět na postupném poklesu počtu členů KDU-ČSL a KSČM a na stagnaci počtu členů ODS a ČSSD. Politické strany postupně přizpůsobily své organizační strategie těmto trendům a v současnosti mají podobné charakteristiky členství, jako strany v západní Evropě.
Kapitola se zabývá popisem třetího sektoru a občanské participace v České republice. Zabývá se rolí neziskových organizací, charakterem třetího sektoru v České republice a jeho kontextem ve středoevropském regionu. Dále se zaměřuje na zkoumání členství v neziskových organizacích a na třetí sektor jako prostor artikulace zájmů. V poslední části pak představuje bariéry občanského sektoru v České republice.
Kapitola hodnotí úlohu sociálního dialogu a jeho význam pro řešení a harmonizaci protichůdných zájmů ve sféře práce a kapitálu. Sociální dialog spočívá v různých formách komunikace mezi sociálními partnery, zaměstnavateli a zaměstnanci, resp. organizacemi reprezentujícími jejich zájmy. Pozornost je věnována především sociálnímu dialogu na vrcholové - národní - úrovni a jeho institucionalizované podobě, tzv. tripartitě.
Text prozkoumává dvě zájmové skupiny místních samospráv Svaz měst a obcí a Asociaci krajů. Zaměřuje se především na jejich vztahu k členům a na aktivity skupin při legislativním lobbyingu.
Stať informuje o výzkumných šetřeních, která byla realizována během řešení projektu „Způsoby a efektivnost zprostředkování zájmů mezi jedinci, sociálními skupinami a státem“.
Příspěvek se věnuje možnostem a překážkám rozvoje sociálního dialogu v ČR. Autorka se také zabývá významem sociálního dialogu a jeho institucionalizované formy, trojstranné instituce Rady hospodářské a sociální dohody (RHSD), v procesu transformace ČR.
Příspěvek se snaží o komplexní analýzu vztahu a fungování třetího sektoru a občanské participace v ČR. Obsahuje typologii a strukturu českých neziskových organizací, představuje novou typologii na základě vybraných kritérií, jejich fungování v kontextu střední Evropy i charakter občanské participace coby zapojení občanů ve veřejné sféře. Autorka shrnuje všechna pro i proti českých neziskových organizací a jejich možný budoucí vývoj.
Facebook
X
Tweets by SociologickyNewsletter