Lux, Sunega, Kubala: současné bydlení, cenová nedostupnost a možná řešení

Podle ekonoma Petra Sunegy má ekonomická situace významný vliv na to, v jakém věku se mladí lidé stěhují od svých rodičů. „Z časové řady pro Českou republiku je patrné, že věk odchodu od rodičů se v období 2002 až 2008 spíše mírně zvyšoval a zhruba od roku 2011, tedy přibližně od konce nebo zmírnění globální finanční krize, kdy dosáhl vrcholu 27,2 roku, s určitými výkyvy směrem k dnešku klesá,“ uvedl pro Seznam Zprávy. Je však možné, že nyní bude věk naopak znovu stoupat kvůli krizi s bydlením. „Přestože se finanční dostupnost bydlení v čase spíše snižuje, díky finanční nebo věcné pomoci od rodičů či od příbuzných mladí na bydlení stejně dosáhnou a věk odchodu od rodičů se nadále spíše snižuje. Díky tomu ale paradoxně rostou zřejmě i ceny bydlení a jeho finanční dostupnost se dále zhoršuje. Je to trochu začarovaný kruh,“ doplňuje Sunega.

Bydlení se věnoval také Martin Lux, a to pro magazín Aktuálně.cz, kde komentoval jeho nedostatek. Podle něj nejsme a nebudeme v situaci, jako je Vídeň, kde je více než polovina sociálních bytů s regulovaným nájemným. Inspiraci bychom měli hledat spíše v bytech ve vlastnictví neziskových organizací, které mohou být efektivnější než obecní. Obce mohou využívat územní plánování a nabídka tím také pružněji reagovat na rostoucí poptávku. „Pomoct může výstavba obecních bytů nebo podpora komerční a družstevní výstavby za podmínek, jako je určení počtu bytů pro obec, která je bude pronajímat podle sociálních kritérií,“ uvádí Lux. Zároveň nevylučuje, že by v současné neuspokojivé situaci na trhu s bydlením mohly fungovat restrikce, konkrétně ty omezující poptávku po spekulativních investicích a bytech ke krátkodobým pronájmům. „Jde o podstatné zvýšení daní z nemovitosti na tyto byty. Pro to však musí vytvořit prostor zákony,“ dodává a varuje před zhoršováním situace: „Pokud se bude situace tak kriticky zhoršovat, byť jen krátkodobě, může to vyvolat sociální napětí a mezigenerační konflikt. Obecně pak nestabilitu, která bude mít své politické důsledky.“

Jeden z důvodů, jak jsme se dostali do současné situace, Lux vysvětluje v pozdějším komentáři pro tištěný magazín Víkend DNES. Ve článku Co Čech, to vlastník. Proč? popisuje vztah Čechů k vlastnictví nemovitostí z hlediska nedávné historie. „Za komunismu existovaly různé bariéry soukromého vlastnictví, s o to větší chutí se dnešní rodiče po roce 1990 zakousli do dříve zakázaného ovoce a začali akumulovat majetek. Svou roli mohlo sehrát i to, že vlastnictví bydlení bylo rozšířené i před rokem 1990. Většina rodinných domů ve městech a na venkově byla v osobním vlastnictví, spousta bytů byla ve vlastnictví družstevním a nájemní bydlení ve státních bytech se spíš podobalo vlastnickému. Lidé považovali tyto byty prakticky za své, nezřídka si sami dělali údržbu a opravy. Po roce 1990 se tento kvazi vlastnický charakter bydlení jen překlopil do formálně vlastnické formy,“ vysvětluje socioekonom. Žití ve vlastním se tak postupně stalo dominantní formou bydlení a normou. Ta se přenáší dále z generaci na generaci, jak ukazují výsledky projektu, ve kterém se Lux spolu s dalšími kolegy věnuje drahám bydlení mileniálů. „Velmi pravděpodobně se jedná o výsledek socializace uvnitř rodiny. Mladí lidé přebírají sociální normy od rodičů. A takovou normou je i vlastnit bydlení,“ doplňuje Lux. Není se tak čemu divit, že podnájem je pro většinu české veřejnosti spíše dočasnou zastávkou při cestě za vlastním bydlením. Nepřispívá ale také nejistota plynoucí například z praxe uzavírání nájemních smluv pouze na rok. „Stigma, které si nájemní bydlení dnes nese, je jen časově a kulturně podmíněný sociální konstrukt. Za několik let či desetiletí bude vše jinak. Je třeba tuto věc řešit a napravit i z pohledu legislativy,“ domnívá se Lux.

O tom, jak řešit současnou situaci na trhu s bydlením, hovořil také sociolog Patr Kubala s redaktorkou deníku A2larm. Zmiňuje například daň z nemovitosti, upozorňuje však, že její zvýšení by bylo v našich končinách extrémně nepopulární. „Často se proti zvyšování daní z nemovitostí argumentuje fenoménem tzv. chudých vlastníků, tedy těch rodin nebo seniorů, kteří by další peníze dát nemohli a propadli by se ještě hlouběji do chudoby. Proto by se mělo o zvýšení daní z nemovitosti uvažovat progresivně, tedy tak, že kdo vlastní například jednu dvě nemovitosti, v nichž skutečně bydlí, platil by stejně jako doposud. Od vyššího počtu bytů by se platilo výrazně více a u prázdných bytů by daňové zatížení bylo extrémně vysoké. Takováto opatření mohou tlumit poptávku po bytech čistě na investici, která je v pozadí krize dostupnosti bydlení,“ vysvětluje. Výnosem z daní z nemovitostí by se podle něj mohla financovat rekonstrukce obecních bytů či nová výstavba. „Bylo by možné financovat výstavbu sociálního nebo startovacího bydlení, které by poskytovalo dostupnější bydlení různým skupinám obyvatel,“ dodává sociolog.

Martin Lux byl nedávno rovněž hostem podcastu MakroMixér na serveru Patria.cz, kde se věnoval vysokým cenám realit v Česku. Podle něj se Česko nachází v situaci cenové bubliny, která hrozí prasknutím. Aktuálně můžeme hovořit o vysokém nadhodnocení cen reality, které však započalo už někdy kolem roku 2017, nedá se tedy připsat současným csvětovým událostem, jako je například ruská válečná agrese na Ukrajině. „Od roku 2020 se v období covidové krize ceny utrhly ze řetězu a na rozdíl od jiných hospodářských krizí v minulosti ceny bytů a všech rezidenčních nemovitostí oproti očekáváním prudce narostly. Tehdy se nadhodnocení cen výrazně prohloubilo,“ popisuje Lux vývoj v posledních letech. Do budoucna však podle něj můžeme například spolu s nárůstem nezaměstanosti očekávat útlum cen, což se ostatně v současné době začíná odehrávat. Lux dále v podcastu mluví o tom, jak situaci na realitním trhu řešit, zda je pro mladé lidi cestou nájemní bydlení, či jestli je u mladých generací stejně silný motiv k vlastnictví nemovitosti jako u těch starších.