Projekt si klade za cíl identifikovat hlavní zdroje a příčiny nerovností v přístupu k vyššímu vzdělání v ČR, o kterých je z předchozích analýz známo, že patří k největším v OECD. Předpokládáme, že tak jako v jiných zemích, k hlavním zdrojům těchto nerovností patří jak sociálně-ekonomický původ žáků tak struktura školského systému určující otevřenost a průchodnost vzdělávacích institucí. Na rozdíl od mnoha vyspělých zemí, kde jsou vzdělanostní nerovnosti již řadu let v centru pozornosti výzkumu i politiky, se u nás vlivy těchto dvou zdrojů s největší pravděpodobností navzájem posilují. V návaznosti na již založené longitudinální panely budou v rámci projektu sledovány dvě věkové skupiny: žáci končící v roce 2003 povinnou školní docházku (panel respondentů založený v rámci OECD projektu PISA 2003) a studenti prvních ročníků vysokých škol (VS 2003/4). Analýza dat z těchto výzkumů doplněná o komparativní analýzy dat ze zemí OECD odhalí zdroje nerovností a mechanismy jejich reprodukce. Projekt bude zakončen rozsáhlou monografií a konkrétními návrhy reformních kroků směřujících k řešení problému vzdělanostních nerovností, který má dalekosáhlé sociální konsekvence i neblahé ekonomické důsledky (ztráty na lidských zdrojích a konkurenceschopnosti).
Publikace vydané v rámci projektu (celkem 20, zobrazeno 1 - 10)
Publikace navazuje na (Ne)rovné šance ve vzdělávání (Academia 2006). Autoři aktualizují empirické poznatky o vývoji nerovností v povinném vzdělávání, o problematice víceletých gymnázií, o nerovnostech na vstupu do terciárního vzdělávání, o dopadu struktury systému středního školství na formováni aspirací. Doplňují rovněž další důležitá témata v kapitolách o dalším vzdělávání, o vzdělávání romských žáků a o předčasných odchodech ze vzdělávání.
Publikace navazuje na (Ne)rovné šance ve vzdělávání (Academia 2006). Autoři aktualizují empirické poznatky o vývoji nerovností v povinném vzdělávání, o problematice víceletých gymnázií, o nerovnostech na vstupu do terciárního vzdělávání, o dopadu struktury systému středního školství na formováni aspirací. Doplňují rovněž další důležitá témata v kapitolách o dalším vzdělávání, o vzdělávání romských žáků a o předčasných odchodech ze vzdělávání.
Aspirace a očekávání žáků představují jeden z nejvýznamnějších faktorů působících na dosažení vysokoškolského vzdělání. Vzdělanostní očekávání jsou také ovlivněna sociálním statusem rodiny, instituciálním uspořadáním vzdělávacích systémů a jinými faktory.
Hlavním cílem kapitoly je ukázat do jaké míry a proč se liší šance vstupu na vysokou školu u studentů s různým sociálním původem, za předpokladu jejich stejných studijních předpokladů. Pro analýzu využíváme rozlišení primárních a sekundárních faktorů sociálního původu v utváření vzdělanostních nerovností. Z výsledků provedených analýz (za pomoci logistické regrese) vyplývá, že na přechod jedince na vysokou školu mají primární i sekundární faktory zhruba stejný vliv.
Dosavadní výzkum zabývající se problematikou sociální stratifikace přinesl zjištění o tom, že vzdělanostní aspirace dospívajících jsou jedním z nejsilnějších predikátorů jejich vzdělávací a profesní dráhy.
Monografie pojednává o nejdůležitějších aspektech formování vzdělanostních nerovností v českém vzdělávacím systému a ukazuje je v historickém a mezinárodním kontextu. První část publikace pojednává o vzdělanostních nerovnostech v teoretické a historické reflexi a ukazuje dovednosti českých žáků v mezinárodním srovnání. Druhá část publikace se zabývá problematikou formování aspirací a mechanismu vzniku nerovností v období základního vzdělání a v období přechodu na střední školu.
V této kapitole jsem se snažila co nejúplněji shrnout dosavadní zjištění o charakteru a rozsahu vzdělanostních nerovností v socialistické České republice v období mezi lety 1916 až 1995. Pokusila jsem se rovněž tato dosavadní zjištění ověřit a aktualizovat novou mobilitní analýzou. Kladla jsem si dvě klíčové otázky: jak se od sebe předsocialistický a socialistický mobilitní režim liší? Stává se český vzdělávací systém a nepřímo celá česká společnost čím dále otevřenější či uzavřenější?
The chapter addresses a hypothesis according to which inequality in access to higher education did not decrease during socialism, while it has grown during the post-communist transformation. The analysis revealed that the only significant change that occurred during socialism was a decrease of inequality between men and women. It also confirmed a significant growth in the effect of class background on the odds of making the transition between secondary and tertiary education after 1989.
This article aims to compare development in tackling educational inequalities and attempt to evaluate their policies and reforms from the beginning of socialism to-date in the Czech Republic and Poland. A considerable difference in the number of higher education institutions emerged in both countries. We show the negative impact of this development on educational inequalities and the social consequences of the enormous increase in student and private universities numbers.
Text je odpovědí na diskusní příspěvek Rudolfa Pomazala s knihou České vysoké školství na křižovatce (Sociologický ústav 2005). Ukazuje, že R. Pomazal má na problematiku řešení a zvyšování konkurenceschopnosti vysokoškolského vzdělání v ČR stejný (nebo alespoň velmi podobný) názor, stejně jako na to, jakým směrem by se mělo české vysoké školství ubírat. Replika ukazuje, že jde z jeho strany převážně o doplnění a nazření tvrzení autorů knihy z jiného úhlu, nikoli o jejich popření.
Facebook
X
Tweets by SociologickyNewsletter