Projekt se věnuje času a prostoru osob bez domova s ohledem na podmínky postsocialistického města. Jeho cílem je popsat charakteristiky, životní a časoprostorové trajektorie a každodenní život osob bez domova v kontextu dvou českých měst. Projekt je unikátní v několika ohledech. Jedná se o první komparativní výzkum bezdomovectví v ČR, který se zabývá vědci dosud opomíjenými tématy, např. specifickým časem a časováním aktivit bezdomovců. Díky tomu, že pracuje s lidmi bez domova napříč ustálenými kategoriemi, přináší nový pohled na dynamiku života v různých typech bezdomovectví. Ojedinělá je i kombinace výzkumných metod, které používá – jako jeden z mála v Evropě využívá empirického studia mobilit pomocí GPS trasování, využívá také v ČR dosud nepoužitou metodu dotazníkového šetření RDS (respondent driven sampling). Dotazníková šetření a hloubkové rozhovory jsou doplněny o etnografický přístup a photovoice. Při sběru dat je kladen velký důraz na participaci samotných lidí bez domova. Výsledkem projektu je mimo jiné vizuálně atraktivní soubor jedinečných dat o situaci lidí na ulici.
Publikace vydané v rámci projektu (celkem 11, zobrazeno 1 - 10)
The article uses photovoice to explore the everyday geography of homelessness and its affective dimension. We focus on two aspects of the everyday geography captured by photovoice: (1) movement in space and (2) the performativity of heterotopic places. The aim is to understand how the research partners as actors (re)present and (re)construct their everyday geography by visual means and how they relate to it affectively (or otherwise).
Respondent-driven sampling (RDS) is a survey method for hidden populations and, as such, it offers a suitable approach for sampling the homeless. Surprisingly, the practical use of RDS in surveying homeless populations has only sporadically been described in the professional literature so far, and the specifics of using RDS for sampling this group have not been reflected in depth.
The aim of this article is to investigate the factors that influence the size of activity spaces of homeless men and women in cities. Vulnerable population groups such as the homeless face the risk of mobility challenges that can exacerbate their social exclusion even more through mobility-driven spatial exclusion. The extent of an individual’'s activity space is a key precondition for the daily coping strategies and life opportunities of homeless people.
Časoprostor bývá základní konceptuální optikou, jakou je v sociálních vědách na bezdomovectví nahlíženo. Většina studií věnovaných vztahu bezdomovectví a časoprostoru ale chápe tento vztah nediferencovaně, tzn., dle našeho názoru dostatečně neproblematizuje jeho individuální, skupinové či lokálně-podmíněné vnímání, praktikování a prožívání. A přitom rozdíly jsou ve studiu (časoprostoru) lidí bez domova extrémně důležité.
Přibližně od osmdesátých let dochází ve světové ekonomice k řadě změn, které se zcela zásadním způsobem odrážejí ve městech. Americký geograf Neil Smith v tomto duchu mluví o tzv. nové urbánní strategii. Novým způsobem jsou v rámci jednotlivých měst formulovány vztahy mezi kapitálem a státem, sociální reprodukcí a sociální kontrolou. Jedním z projevů této proměny je i etablování tzv. punitivního urbanismu, tj. sady různorodých represivních nástrojů (např.
The aim of this article is to investigate the factors that influence the size of activity spaces of homeless men and women in cities. Vulnerable population groups such as the homeless face the risk of mobility challenges that can exacerbate their social exclusion even more through mobility-driven spatial exclusion. The extent of an individual’s activity space is a key precondition for the daily coping strategies and life opportunities of homeless people.
Respondent-driven sampling (RDS) is a survey method used to create samples of populations that are hidden and hard to reach. Even though the method has been used since the 1990s in studies internationally, it has not yet been used in Czech research.
The aim of this study was to examine the spatial mobility of homeless people in urban areas, exploring homeless mobility, its drivers, limits and links to personal attributes, and whether there is an association between the extent of spatial activity and an individual’s housing situation. To our knowledge, there has been no prior exhaustive attempt to explore the spatial mobility of homeless people using Global Positioning System (GPS) location devices.
Over the past few years, the topic of social housing has dominated the Czech professional and non-professional debate on homelessness. All experts agree that social housing in the Czech Republic is a necessity. However, one dangerous theme circulates in the discussion: homelessness is reduced to housing, and the debate evokes it can be simply resolve by the existence of social housing.
The article explores how homeless people make places in the public space, while revealing some of the overlooked effects these places may have on the wider city. The article relies on extensive ethnographic research and media coverage analysis of a place called Eskalátory (the Escalators) in Pilsen, a second-order city in Czechia. Eskalátory is part of an underpass with a four-lane road, a tramway, and four outdoor escalators, altogether, forming a specific urban assemblage.
Facebook
X
Tweets by SociologickyNewsletter