Vyšlo nové číslo Sociowebu 9/2011

V zářijovém vydání Sociowebu se tým Národní kontaktní centrum – ženy a věda věnovalo tématu gender a věda. O vědě, výzkumu a vědecké znalosti jsme často zvyklí přemýšlet jako o oblasti hodnotově neutrální, objektivní a racionální. Emoce, osobní pohnutky, předsudky a stereotypy zde nemají místo, říká obecná představa o vědě. Jde pouze o kvalitu, jiné faktory nehrají roli. Od 70. let 20. století se ale rozvíjí velice zajímavý, téměř detektivní proud výzkumu, který se zaměřuje na to, jak jsou vědecká znalost a vědecké instituce různě ovlivňovány, včetně hlediska genderu.

Genderové aspekty v historii vědy hrají roli klíčovou, do značné míry i proto, že ženy a femininita byly definovány v opozici k racionální vědě. Přístup k vytváření vědecké znalosti byl ženám zapovězen prakticky až do 20. století, kdy začaly získávat přístup na vysoké školy a s tím i k dalším akademickým postům. První českou profesorkou byla historička Milada Paulová jmenována až v roce 1945 se zpětnou platností k roku 1939! Z formování moderní západní vědy tak byly ženy vyloučeny a často k tomu sloužily právě i tzv. vědecké teorie. Teorie o nižší inteligenci žen, negativním vlivu intelektuální činnosti na reprodukci žen a další sice příliš empirického podkladu neměly, ovlivňovaly ale obecně přijímané představy o tom, jaké role by ženy a muži měli ve společnosti zastávat. Dnes bychom zastánců názoru, že ženy do vědy nepatří, jistě mnoho nenašli, genderové stereotypy v ní ale, jak ukazují bezpočetné výzkumy, fungují stále.

V tomto vydání Sociowebu se věnujeme různým aspektům tématu gender a věda. Hana Tenglerová nabízí přehled statistických údajů o zastoupení žen v České republice ve veřejném výzkumném a vysokoškolském sektoru, platových rozdílech mezi muži a ženami ve vědě a rozdílech v zastoupení žen a mužů na vedoucích pozicích. Marta Vohlídalová se zaměřuje na jeden z nejpalčivějších problémů při vstupu do výzkumné profese, totiž na kombinaci soukromého a pracovního života. V centru její pozornosti stojí slaďování raného rodičovství s pracovním životem vědkyň žijících v dvoukariérním akademickém partnerství.

Ve svém druhém příspěvku se Hana Tenglerová zaměřuje na roli genderu v tvorbě znalosti a zkoumá, jak se gender promítá do toho, co víme a jak vědecké poznatky interpretujeme. Výzkum na tomto poli od svého počátku v 70. letech zajímavým způsobem analyzuje to, jak znalost a procesy vědecké práce, jež mají být údajně neutrální, v sobě často obsahují genderové stereotypy a předsudky, které pak ovlivňují vědecké poznatky.

Kateřina Cidlinská se věnuje tomu, jak se gender vpisuje do výzkumných institucí. Své analýzy z pole sociologie institucí zaměřuje na to, jak jsou instituce organizovány, jak jsou distribuovány zdroje, role a odpovědnosti a jaký dopad to má na kariérní šance vědkyň.

Marcela Linková se na závěr věnuje historickému pohledu na organizování žen v profesích, včetně vědy, za první republiky a ukazuje, že problémy, se kterými se potýkaly ženy při vstupu do profesí a vědy na počátku 21. století, nejsou příliš odlišné od těch, se kterými se potýkají ženy v profesích a ve vědě dnes.

Seznam článků tohoto čísla:

Genderová rovnost v české vědě z pohledu statistických indikátorů a vědní politiky (Hana Tenglerová)
„Není možné přerušit práci a říct, že tady 4 roky nebudu“: o strategiích kombinace práce a rodičovství ve vědecké profesi (Marta Vohlídalová)
Genderové aspekty produkce znalosti (Hana Tenglerová)
Kvalita nestačí: institucionální překážky genderové rovnosti ve vědě (Kateřina Cidlinská)
Strašidlo feminismu není žádnou novinkou, aneb aktivismus vysokoškolaček na počátku 20. století (Marcela Linková)