Vydáno: 5. 10. 2009
Nové publikace

Toto číslo Sociowebu je věnováno dvěma dekádám demokratického parlamentního vývoje v České republice.

V prvním příspěvku představuje Petra Rakušanová Guasti teoretické přístupy k otázkám reprezentace. Na jejich základě konstatuje, že aktuální teoretické a empirické příspěvky ke studiu reprezentace se shodují na tom, že není nadále možné: (1.) redukovat reprezentaci na vztah volený zástupce-volič (principal-agent) – do politické arény vstupují další aktéři, především politické strany, ale také zájmové organizace a organizovaná občanská společnost; (2.) omezit studium reprezentace na volby jako autorizační mechanismus – nelze redukovat občany na voliče, a vykazovatelnost na splněné sliby; a (3.) omezit se pouze na (tradiční) vykazovatelnost jako měřítko kvality demokratického procesu.

Ve druhém příspěvku se Lukáš Linek a Zdenka Mansfeldová zaměřují na organizaci legislativního procesu se zvláštním zřetelem na Poslaneckou sněmovnu. Autoři popisují průběh jednání a všímají si možností poslanců ovlivňovat legislativní proces, mít vliv na agendu, rozsah jednání a především výsledek.

Ve třetím příspěvku se Barbora Špicarová Stašková a Zdenka Mansfeldová zabývají analýzou postavení vlády a parlamentu v českém politickém systému z hlediska dělby moci. Autorky vycházejí z konstitutivní úlohy parlamentu vůči vládě a odpovědnosti vlády vůči parlamentu a zkoumají kontrolní pravomoci Poslanecké sněmovny vůči exekutivě v kontextu úloh, které PS plní. Činnosti parlamentu jsou analyzovány z hlediska důležitosti, jakou jim poslanci přisuzují z hlediska toho, jak jsou reálně naplňovány.

Ve čtvrtém příspěvku pak Lukáš Linek a Alžběta Bernardová hledají odpověď na otázku, kdo jsou čeští poslanci, jak se dostali do sněmovny, jaká je úroveň jejich profesionalizace. Příspěvek se zabývá socio-demografickými charakteristikami poslanců a poslankyň. Vybrané charakteristiky jsou zobrazovány z perspektivy jednotlivých volebních období a politických stran. Pozornost je věnována srovnání socio-demografické struktury poslanců a občanů, struktuře poslanců dle věku, pohlaví, úrovně vzdělání a jeho oborového zaměření a zaměstnání před vstupem do sněmovny. Následuje srovnání socio-demografické struktury poslaneckých klubů jednotlivých stran se strukturou voličů těchto stran s cílem ukázat, nakolik představují poslanci reprezentativní vzorek českého voličstva. Socio-demografická struktura parlamentu je na konec zkoumána v souvislosti s postoji poslanců a jejich jednáním.

Poslední, pátý příspěvek Petry Rakušanové Guasti je věnován roli poslance a její percepci, čili tomu, jak poslanci chápou svůj mandát. Příspěvek analyzuje rozdíl mezi právní definicí mandátu a jeho pojetím individuálními poslanci, to vše v kontextu teorie reprezentace. V další části se pak zabývá činností poslanců ve výborech, tedy jejich konkrétní odbornou prací.

 

Seznam článků tohoto čísla:

Konceptuální zarámování reprezentace (Petra Rakušanová Goasti)
Legislativní proces v parlamentu (Lukáš Linek a Zdenka Mansfeldová)
Parlament a vláda (Barbora Špicarová Stašková a Zdenka Mansfeldová)
Kdo jsou čeští poslanci? Socio-demografická struktura poslanců Parlamentu ČR (Lukáš Linek a Alžběta Bernardyová)
Role poslance a její percepce (Petra Rakušanová Guasti) 

Sdílejte tuto stránku

Připojené odkazy

Připojené soubory