Martin Lux: Patent na pravdu?

Patent na pravdu?

Akademie věd je na lopatkách. Její výsledky jsou hodnoceny ve srovnání s univerzitami jako slabé, aplikace poznatků v praxi pokulhává. Je tomu i proto, že akademici mají „své jisté“, a tak se nesnaží. Zástupci průmyslu, tahouna české ekonomiky, logicky žádají větší efektivitu výzkumu. Moudrá vláda, která rozděluje veřejné prostředky, naštěstí vyslyší toto volání a navrhne ubrat akademikům, aby mohla přidat „úspěšným“. A hle! Akademici se najednou probudí z letargie – vždyť jim chtějí vzít jejich teplá místečka, pohodlný penězovod z kapes daňových poplatníků. Píšou petice, vyhrožují nesmyly jako konec české vědy a jinými falešnými hesly. Vláda je ale neoblomná. Lenost musí být potrestána. Do hrdinského boje za efektivitu se zapojí i redakce HN (článek Hra na badatele? z 21. 7. 2009 - http://hn.ihned.cz/c1-37844980-lenka-zlamalova-hra-na-badatele). Příběh české pohádkové klasiky. Jako sny, které se nám občas zdají a které milujeme pro jejich průzračnost. Otázkou je, zdali si opravdu myslíme, že i naše skutečné životy probíhají jako v pohádce? A pokud ne, proč věříme tomu, že tento kýčovitý pohled na věci kolem nás může být pravdivý?

Zpochybnit kýč je zatraceně těžké. Bolí to hlavně ty, kteří si na něj přivykli a zasadili jej do zjednodušeného pohledu na svět. Například, že výzkum na veřejných institucích nutně musí být černá díra na peníze daňových poplatníků. Když se ukáže, že kýčovitý obrázek o líných akademicích tak úplně neplatí, což se, myslím, stalo pod tíhou přesvědčivých čísel pana profesora Hořejšího v komentáři HN 24. 7. 2009 (http://hn.ihned.cz/c1-37885910-vaclav-horejsi-hra-na-badatele-hra-na-novinare), redaktorka HN a bojovnice za efektivitu vědy p. Zlámalová zaútočí 22. 7. 2009 v rozhovoru pro rádio Česko (http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/audio/_audio/00963372.mp3) alespoň na sociální vědy pracující pod hlavičkou Akademie, jmenovitě sociology. A opět od boku, aniž by si vyžádala bližší informace. Už to není Akademie jako slabé místo české vědy, ale jen některé ústavy, například ten sociologický. Sociologové přece nemohou mít žádné patenty, které dostávají v metodice hodnocení vědy a výzkumu hodně bodů, tak to už přece musí vyjít…

Bohužel, ani tentokrát kýčovité vidění reality neobstojí. I kdybychom vzali dosavadní metodiku hodnocení vědy, která, jak se stále více ukazuje, upřednostňuje kvantitu nad kvalitou a diskriminuje vybrané sociálně - vědní obory, tak se Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., počtem získaných bodů přepočtených na pracovníka řadí mezi „nejefektivnější“ pracoviště Akademie věd. Vysoký počet publikací zařazených do Web of Science, a to i s ohledem na celkový dopad těchto prací měřený impakt faktorem, i citovanost statí a monografií publikovaných sociology z Akademie řadí tento ústav na špici sociologického výzkumu v ČR. Sociologové zde prochází, podobně jako všichni akademici, pravidelnými atestacemi; při špatných výsledcích musí odejít a za posledních pár let jich také mnoho odešlo. Jejich přežití je podmíněno schopností získat vědecké granty, české i zahraniční; bez nich odchází, i dobrovolně, kvůli nízkému platu.

A není pak slabým místem alespoň aplikace jejich výsledků v praxi? Obrázek společnosti nelze přece jen tak patentovat! Jen oddělení, které vedu, aplikovalo své poznatky v politikách několika zemí světa, včetně těch vyspělých; i prostřednictvím médií poukazuje na úskalí trhu nebo nesprávnost politických rozhodnutí a mimo to úzce spolupracuje v několika oblastech s komerčním sektorem působícím na trhu nemovitostí. A patenty? O ty na pravdu v oblasti sociálně-vědního diskursu marně usilují jen tvůrci pohádek o líných akademicích…

Martin Lux , vedoucí oddělení Socioekonomie bydlení, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.