Vydáno: 4. 4. 2017
Tiskové zprávy

Tisková zpráva ze semináře Sociologického ústavu AV ČR konaného 6. dubna 2017, spojeného s představením knihy „Práce, hodnoty, blahobyt. České reálie v evropském kontextu“.

Často se hovoří o tom, že se ekonomické přibližování Česka západní Evropě zpomalilo a že ekonomická úroveň, včetně mzdové hladiny, u nás stále zdaleka nedosahuje úrovně vyspělých zemí. Blahobyt lidí však není dán pouze stavem hospodářství či dynamikou ekonomického růstu, nýbrž pokrývá mnoho oblastí. Ekonomická stránka není pro hodnocení lidmi zdaleka nejpodstatnější, neméně důležitými oblastmi jsou zdraví, vzdělání či životní spokojenost. Česká populace sice chápe úroveň svého příjmu jako důležitější faktor vlastního blahobytu než odpovídá průměru vyspělého světa, když ale do hodnocení zařadíme další oblasti a subjektivní faktory, nepříznivý vliv slabšího ekonomického výkonu a nízkých příjmů se částečně utlumí. Co se týče spokojenosti se životem, Česko se již velice přiblížilo Západu jak z hlediska její úrovně, tak struktury, zaostává však v oblasti zdraví a životního prostředí. Na druhé straně je pozitivním faktorem nízká společenská nerovnost a vysoká míra bezpečnosti. Oblast vzdělanosti ukazuje rozporuplné výsledky, kdy z kvantitativního hlediska patří Česko k nadprůměrně vzdělaným zemím, avšak v kvalitativních indikátorech se nachází blízko průměru.

Jak se měří blahobyt

Blahobyt je obtížné definovat a měřit, protože pokrývá mnoho oblastí lidského života. Po řadu desetiletí byl sledován především na základě ekonomických ukazatelů, zejména hrubého domácího produktu (HDP). V tomto přístupu se blahobyt redukuje na čistě ekonomickou stránku a otevírají se další problémy. Výzkumníci a mezinárodní organizace se proto snaží posunout se od tradičního přístupu na základě HDP ke komplexnějšímu pohledu. Pro hodnocení blahobytu je zásadní výběr indikátorů.

Z hlediska kvality života obyvatel se Česko řadí mezi země se střední úrovní blahobytu. V ukazateli HDP se pohybuje pod průměrem OECD (24.–25. místo z 35 zemí), ve srovnání s okolními zeměmi je na tom hůře než Rakousko a Německo, avšak lépe než ostatní visegrádské země. Když ovšem přiřadíme k HDP další dimenze kvality života, pozice Česka se o něco zlepší. Ukazatel Human Development Index (HDI) zahrnuje také zdravotní stav a vzdělanost lidí či nerovnost ve společnosti. Zatímco z hlediska vzdělanosti se v tomto indexu nacházíme nad průměrem, relativně nízká naděje dožití nás zase stahuje dolů, takže ve výsledném hodnocení podle HDI je naše pozice stejná jako podle HDP (25. z 35). Avšak relativně nízká nerovnost obrázek domácího blahobytu výrazně vylepšuje a přibližuje nás západním sousedům Německu a Rakousku (15. z 35).   

Řada mezinárodních organizací ve svých hodnoceních zdůrazňuje vedle současného blahobytu také jeho udržitelnost do budoucna, zejména pokud jde o zahrnutí dopadů lidské činnosti na životní prostředí. Velké rozdíly jsou patrné při hodnocení z pohledu Happy Planet Index (HPI) a Sustainable Society Index (SSI). Ačkoliv se oba indexy shodují v tom, že situace ohledně environmentální udržitelnosti je v naší zemi nepříznivá, důraz na různé podoblasti vede ke zcela odlišným výsledkům: zatímco podle HPI zaujímá ČR neuspokojivé 22. místo v rámci OECD (64. místo ve světovém žebříčku), podle SSI se umísťuje mnohem lépe, totiž na 10. místě (17. ve světovém žebříčku). Je to dáno velmi příznivým hodnocením ekonomického blahobytu, kde ČR dokonce předstihuje Německo a Rakousko. Důvodem je velmi nízká úroveň státního dluhu, který – na rozdíl od ostatních indikátorů blahobytu – je v SSI zahrnut a má zjevně značnou váhu.

 

Souhrnné hodnocení kvality života nabízí OECD, podle které patří Česko - společně s Německem, Slovenskem a Polskem - mezi země se střední úrovní blahobytu. Ve většině hodnocených oblastí Česko skóruje mírně pod průměrem zemí OECD, přičemž lepšího umístění dosahuje v oblasti vzdělání, bezpečnosti, sociálních vztahů a rovnováhy mezi prací a rodinou. Naopak nižších výsledků Česko dosahuje v oblastech bydlení, zdraví, zaměstnání, příjmů a bohatství, a také občanské angažovanosti. Přitom lidé v průzkumech OECD uvádějí, že právě zdraví, životní spokojenost a vzdělání jsou pro ně v hodnocení vlastního blahobytu nejdůležitější. V souhrnném indexu OECD se Česko nachází opět lehce pod průměrem (21. z 35). Pokud bychom však nahlíželi blahobyt lidí pouze podle toho, jak oni sami hodnotí svoji životní spokojenost, obdržíme lepší výsledek, než jaký poskytují ve svém měření mezinárodní organizace: podle subjektivního hodnocení životní spokojenosti se Česko v rámci zemí OECD nachází na 18. místě.

Spokojenost: Východ vs. Západ

Na makroekonomické úrovni vyvstává otázka, jak se subjektivní vnímání blahobytu lidí vyvíjelo ve spojení s ekonomickou výkonností. Po roce 1990 byla spokojenost se životní situací v regionu východní Evropy nižší než v regionu západní Evropy a mnohem více odrážela ekonomické rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Během 90. let se oba regiony v důsledku změn ve východní části a rozrůznění míry spokojenosti v jednotlivých zemích od sebe spíše oddálily, kdy ekonomická situace ve východních zemích hrála velkou roli. Zhruba po dvaceti letech od pádu komunistického režimu však už došlo k určitému sblížení úrovně životní spokojenosti mezi Východem a Západem, stejně jako ohledně toho, se kterými charakteristikami lidí souvisí.

Z hlediska podmíněnosti životní spokojenosti různými charakteristikami respondentů neprobíhal postup sbližování jako převzetí „západního vzoru“ transformujícími se zeměmi, nýbrž šlo spíše o přibližování z obou stran. Na Západě se zvýraznily věkové rozdíly spokojenosti, i když stále zůstaly méně významnými než na Východě. Totéž platí i o vlivu vzdělání, který na Západě posílil, ačkoli zůstal mnohem slabší než na Východě. Značné rozdíly přetrvávají také v případě rodinného stavu (lidé v manželství jsou spokojenější a rozvedení méně nespokojeni na Západě než na Východě) a přítomnosti dětí (na Západě děti zvyšují životní spokojenost rodičů, zatímco na Východě nemají téměř žádný vliv).

Spokojenost se životem a zaměstnáním: Česká republika

Spokojenost se životem s věkem klesá, avšak spokojenost s prací spíše nepatrně roste. Zatímco pokud jde o spokojenost se životem, muži bývají méně spokojení než ženy, u spokojenosti s prací žádný výrazný rozdíl není. Vzdělání přispívá k větší spokojenosti v obou oblastech, u spokojenosti se životem ale spatřujeme větší diverzifikaci podle úrovně vzdělání. Z hlediska typu domácnosti jsou v životě nejspokojenější partneři s dětmi. Ačkoli jsou rozdíly ve spokojenosti s prací podle typu domácnosti méně výrazné, nejspokojenější jsou rodiče. Jednotlivci s dětmi jsou v životě nejméně spokojeni, ovšem o práci se nevyjadřují o moc hůře než osoby z jiných typů domácností. Do obou oblastí – celkové životní spokojenosti i spokojenosti s prací – ovšem výrazně negativně zasahují zdravotní problémy.

Z hlediska ekonomické aktivity jsou v životě nejméně spokojení nezaměstnaní, ovšem i zaměstnanci jsou méně spokojení než ekonomicky neaktivní osoby. Vyšší příjem zvyšuje spokojenost se životem, více však přispívá ke spokojenosti v práci. Rozdíly v profesním zařazení mají na spokojenost s prací nejsilnější vliv – řídící pracovníci mají trojnásobnou šanci na spokojenost se zaměstnáním oproti kategorii pomocných pracovníků. Nemáme ovšem k dispozici rozlišení spokojenosti podle detailních – ať pozitivně, či negativně vnímaných – aspektů zaměstnání. K nim patří stresující podmínky, odpovědnost za rozhodování, časová náročnost práce, flexibilita pracovní doby, jistota zaměstnání, rozmanitost práce či vztahy na pracovišti. Bez takového rozlišení nemůžeme říci, do jaké míry přispívají k větší spokojenosti řídících pracovníků lepší pracovní podmínky.

Spokojenost se životem a zaměstnáním: evropské srovnání

Kromě hodnocení celkového blahobytu je ve společenskovědním výzkumu věnována pozornost jeho složkám. Podle velkého evropského statistického šetření z roku 2013 jsou na tom u nás nejlépe oblasti bydlení a osobních vztahů, naopak nejmenší spokojenost se týká finanční situace a množství volného času. U pracujících osob má navíc obdobně vysokou váhu právě spokojenost se zaměstnáním, resp. podnikáním. To je velmi důležitý aspekt, neboť se oprávněně předpokládá, že tak jako lidé spokojení se životem jsou lépe integrovaní do společnosti a podporují její hodnoty, pracovníci spokojení se zaměstnáním pracují lépe a efektivněji a odpovědněji přistupují ke své práci.

Jak ukazuje tabulka 2, v mezinárodním srovnání pracující populace je u nás celková spokojenost se životem na průměru EU-28, avšak výrazně nižší než v sousedním Rakousku, které je na tom nejlépe v rámci středoevropského regionu i celé sjednocené Evropy (spolu s Dánskem, Finskem a Švýcarskem). Oproti tomu české údaje jsou velmi blízko německým, přičemž v jednotlivých ohledech jsme na tom v porovnání s Německem lépe, pouze s výjimkou spokojenosti s prostředím bydlení. Z tranzitivních zemí je ovšem nejvyšší úroveň spokojenosti se životem v Polsku, i když v jednotlivých aspektech tomu tak není. Jednotlivé země se mírně liší v tom, které aspekty jsou důležité pro celkovou spokojenost se životem, usuzujeme-li tak z jejich souvislostí. Kromě zdraví je prvořadá finanční situace, ale hned poté spokojenost v zaměstnání. Ta je pak zejména důležitá v Maďarsku a na Slovensku, méně důležitá je v Polsku a v Rakousku. 

Pokud jde o důchodce, jejich celková životní spokojenost je na nižší úrovni, jak ukazuje tabulka 3. Největší rozdíly v celkové spokojenosti mezi pracující a penzionovanou populací jsou na Slovensku a dále v Maďarsku, naopak žádný rozdíl nezjišťujeme v tomto ohledu v Německu. Z dílčích položek se výrazně menší spokojenost týká pouze finanční situace, a to nikoli všude – v Maďarsku je spokojenost pracujících i důchodců stejně nízká, v Německu je naopak spokojenost s finanční situací u důchodců vyšší. Z ostatních hledisek jsou na tom důchodci obdobně jako aktivní populace a často lépe, což se týká zejména volného času, ale také osobních vztahů a bydlení.

Nelze podceňovat problémy, se kterými se Česko potýká – patří k nim mimo jiné nízká úroveň mezd, kvalita konzumu, existence malé, byť nezanedbatelné části populace potýkající se s existenčními problémy. Subjektivní ukazatele spokojenosti však řadí naši společnost na evropský průměr a poblíž ekonomicky a sociálně vyspělým sousedům.

Kontakty: Kamila Fialová (kamila.fialova@soc.cas.cz), Martina Mysíková (martina.mysikova@soc.cas.cz), Jiří Večerník (jiri.vecernik@soc.cas.cz).

Kamila Fialová, Dana Hamplová, Martina Mysíková, Zdeněk R. Nešpor, Jiří Večerník (editor): Práce, hodnoty, blahobyt. České reálie v evropském kontextu. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., 2016, 416 stran.

Publikace popisuje svět práce a rodiny v České republice v porovnání s evropskými zeměmi na základě velkých statistických šetření a sociologických výzkumů. První část je věnována trhu práce a vzdělání. Druhá část je zaměřena na objektivní a subjektivní blahobyt, jejich měřítka, determinanty a souvislosti. Třetí část pojednává o hodnotách práce a života včetně náboženství. Ke každé části je připojen „historický exkurs“ využívající starší prameny a popisující dávnější iniciativy v daných oblastech.

Obsah:

Část 1. Trh práce a vzdělání

1. Vývoj a problémy českého trhu práce
2. Práce na částečný úvazek v evropských zemích
3. Vliv nízké pracovní intenzity na chudobu ve střední Evropě a České republice
4. Vzdělanostní nesoulad na českém trhu práce
5. Další vzdělávání dospělých v České republice
Historický exkurs: První empirický výzkum práce v české sociologii

Část 2. Objektivní a subjektivní blahobyt

6. Blahobyt v České republice v agregátních ukazatelích
7. Subjektivní ukazatele blahobytu a jejich sledování
8. Determinanty subjektivního blahobytu v České republice a střední Evropě
9. Ekonomická úroveň a subjektivní blahobyt v evropských zemích
10. Chudoba v objektivních a subjektivních ukazatelích v České republice a EU
Historický exkurs: Sociologie jako cesta k blahobytu a štěstí

Část 3. Spokojenost a hodnoty

11. Spokojenost se životem a zaměstnáním v České republice
12. Rozdíly ve spokojenosti v zaměstnání v evropských zemích
13. Vliv zaměstnání na spokojenost matek v evropských zemích
14. Hodnoty práce v České republice a evropských zemích
15. Vliv religiozity na pracovní orientace a sociální život v současné české společnosti
Historický exkurs: Náboženství a religiozita jako vysvětlující faktor sociálních jevů

Sdílejte tuto stránku